Štít: Porovnání verzí

[[Středověk]]é štíty lze v zásadě rozdělit na jezdecké a pěší. Zatímco u těch prvních vývoj vedl k postupnému zmenšování, u těch druhých byl trend přesně opačný. [[raný středověk|Raně středověké]] jezdecké štíty byly oválné, od [[11. století]] měly mandlovitý tvar. Byly vyrobeny ze dřeva potaženého surovou kůží a měly středovou kovovou puklici a kovaní na hranách. Pěší štít tohoto období byl vyroben stejně, ovšem bez prohnutí a kruhového tvaru. Ve [[12. století]] zanikla u některých jezdeckých štítů horní zaoblená hrana a štít dostal tvar sférického trojúhelníka, který se postupně zmenšoval a ve [[13. století]] kryl jezdce pouze do pasu. Na některých vyobrazeních z počátku [[13. století]] můžeme sice ještě vidět kapkovitý tvar štítu, ale obecně lze říci že od druhé čtvrtiny [[13. století]] byl tvar štítu víceméně ustálený. Ve [[14. století]] získal štít tvar na výšku postaveného obdélníka s výřezem na pravé straně (z pohledu jezdce) do kterého zakládal jezdec při útoku [[kopí]]. Pěší štíty se v tomto období ubíraly dvěma různými směry. Na jedné straně to byly pěstní štítky a na druhé straně velké štíty zejména pro ochranu střelců tzv. bojové pláště a pavézy. V [[15. století]] jezdecké štíty téměř vymizely a jejich místo zastoupil u těžkooděného jezdce masivní hrudní plát – [[kyrys]]. Za zmínku stojí pouze lehké dřevěné štíty používané lehkou jízdou tzv. ''litevské pavézy'' a [[tarče]], používané zejména při turnajů. Naproti tomu u pěchoty se i nadále zachovalo používání pavéz a objevil se nový a ještě větší typ štítu, tzv. ''taras'', který sloužil především pro střelce z palných zbraní. V průběhu [[16. století]] štíty z výzbrojí [[Evropa|evropských]] armád vymizely a poslední jednotkou která je používala byli za [[třicetiletá válka|třicetileté války]] rondašíři. Tato jednotka se však v boji příliš neuplatnila tak byli rondašíři záhy zrušeni.