Vyhláška: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Zásadní rozšíření a úprava článku
Řádek 1:
[['''Vyhláška]]''' je zejména druhem podzákonného právního předpisu.
 
VyhláškyVyhlášku mohouve vydávatsmyslu právní terminologie smí vydat jako [[prováděcí předpis]] k zákonu [[ústřední správní úřad]]y (anapříklad některé[[ministerstvo]]) dalšínebo úřadyi jiný úřad, jimžkterý tok tomu [[zákon (právo)|zákon]] umožnízmocní),. Prováděcím předpisem může kromě vyhlášky být též [[obec|obcenařízení vlády]] a– k nim bývá dáváno zmocnění v záležitostech týkajících se více [[krajresort]]eů.
 
V [[samostatná působnost|samostatné působnosti]] mohou vydávat vyhlášky [[obec|obce]] a [[kraj]]e. Vyhlášky schvalují zastupitelstva těchto samosprávných jednotek. Právní předpisy vydávané v přenesené působnosti státní správy se nazývají nařízení a schvalují je [[rada|rady]] samosprávných jednotek.
Obecní a krajské vyhlášky upravují určité záležitosti v [[samostatná působnost|samostatné působnosti]] obce nebo kraje, a to poměrně volně: obec nebo kraj tu nejsou striktně vázány zákonným zmocněním, ale mohou upravit vše, co lze podřadit pod pojem záležitost obce, resp. kraje. Tato volnost však naráží na meze [[ústavní právo|ústavněprávní]], a tak [[Ústavní soud]] každoročně ruší několik obecních vyhlášek právě s odůvodněním, že obec překročila svou pravomoc (týká se to např. vyhlášek zakazujících konsumaci alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích, vyhlášek zakazujících propagaci komunismu, vyhlášek omezujících chov domácích zvířat apod.).
 
V obecném smyslu slova lze vyhláškou nazvat jakýkoliv způsob vyhlášení nějakého sdělení, například interní předpis firmy nebo vývěsku o odečítání údajů z vodoměrů. Užívání slova vyhláška není zákonem vyhrazeno jen pro právní předpisy.
Naproti tomu vyhlášky vydávané ústředními úřady jsou prováděcími předpisy, tzn. jsou omezeny tím, co stanovuje jimi prováděný zákon (vyhlášky musí normovat ''secundum et intra legem'', tzn. podle zákona a v souladu s ním).
 
== Rozdíl mezi zákonem a podzákonnými předpisy ==
 
V některých dobách (zejména v takzvaném období [[komunismus|komunismu]]) byl rozdíl mezi zákonem a vyhláškou v praxi chápán jako právně málo podstatný. Lišily se sice způsobem přijímání, nebylo však možno příliš rozlišovat z hlediska legality a závaznosti, co lze řešit vyhláškou a co jen zákonem. Po přijetí [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]] a implementaci zásad [[právní stát|právního státu]] do československé, později české [[Ústava|ústavy]] (alespoň formálně) platí, že ''Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá'' a naopak ''státní moc ... lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.'' (čl. 2 Listiny).
 
Podle Legislativních pravidel vlády vyhlášky jako prováděcí předpisy smí být vydávány jen na základě výslovného zmocnění zákonem a smí obsahovat jen takové právní normy, které odpovídají zákonnému zmocnění. Jde o zpřísnění zásady ''secundum et intra legem'', tzn. ''podle zákona a v souladu s ním''). Podle přísnějšího výkladu, v souladu s Ústavou, by vyhláška vůbec neměla obsahovat právní normy v úzkém smyslu slova, ale pouze upřesňovat význam právních norem obsažených v zásadě přímo v zákoně. Například v zákoně č. 361/2000 Sb. je obsažena [[právní norma]] „účastník provozu... je povinen řídit se dopravními značkami...“, zatímco ve vyhlášce č. 30/2001 Sb. je uveden pouze popis a význam dopravních značek, nikoliv povinnost se jimi řídit.
 
== Zákonná zmocnění ==
 
Obce mají zákonem o obcích (128/2000 Sb., § 10) a zákonem o hlavním městě Praze (131/2000 Sb., § 44)
dáno obecné zmocnění, na jehož základě mohou ukládat povinnosti k zabezpečení
místních záležitostí veřejného pořádku, pro pořádání a průběh
sportovních a kulturních podniků, k zajištění udržování čistoty na veřejných
prostranstvích, k ochraně životního prostředí a zeleně a k užívání obecního
majetku. Kraje ani státní správní orgány obdobné obecné zmocnění nemají. Orgánům státní správy i samosprávným jednotkám (obcím a krajům) může konkrétní zmocnění svěřit některý speciální zákon.
 
Z hlediska ústavněprávního je možné považovat znění zákonů o obcích, o hlavním městě Praze a o krajích i většinu právních norem obsažených ve vyhláškách za protiústavní a nezávazné, protože nikdo není vůči státu povinen dodržovat zákazy a plnit povinnost, které nestanoví zákon, a nikdo nesmí být k takovém dodržování nucen. V praxi se obvykle tento rozpor překlenuje [[výklad]]em, který připouští i nevýslovné (předpokládané, implicitní) stanovení povinnosti.
 
ObecníProblematická ajsou krajskétaké vyhláškypříliš upravujíširoká určitézmocnění, záležitostikterá vústavu [[samostatnáobcházejí, působnost|samostatnétakže působnosti]]obsah obcezákonem nebodaných kraje,povinností a toomezení poměrněfakticky volně:vytvářejí obec nebovydavatelé krajpodzákonných tu nejsou striktně vázány zákonným zmocněnímpředpisů, alepopřípadě mohouobce upravitřeší vševěci, cokteré lzeřeší podřaditnebo podby pojemměl záležitostřešit obce, respzákon. kraje. Tato volnost však naráží na meze [[ústavní právo|ústavněprávní]], aTaké takproto [[Ústavní soud]] každoročně ruší několik obecních vyhlášek právě s odůvodněním, že obec překročila svou pravomoc (týká se to např. vyhlášek zakazujících konsumaci alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích, vyhlášek zakazujících propagaci komunismu, vyhlášek omezujících chov domácích zvířat apod.).
 
== Reference ==
* 1/1993 Sb., Ústava České republiky
* 2/1993 Sb., usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky
* [http://wtd.vlada.cz/files/vlada/legislativa/legpravidla_040811.pdf Legislativní pravidla vlády ČR]
* 128/2000 Sb., Zákon o obcích (obecní zřízení)
* 129/2000 Sb., Zákon o krajích (krajské zřízení)
* 131/2000 Sb., Zákon o hlavním městě Praze
 
{{právo}}