Výbojka: Porovnání verzí

Odebrány 2 bajty ,  před 12 lety
chybky
(Doplnění o OVP, úprava textu)
(chybky)
 
 
Kromě výbojek určených jako osvětlovací existují [[výbojky usměrňovací]] určené k usměrňování střídavého proudu. Jedná se skleněnou baňku, či v případě větších výbojek o kovovou komoru, vyplněnou inertním plynem (s případnou příměsí par kovového prvku), ve které je izolovaně umístěná žhavá katoda a studená anoda. Obě elektrody jsou vyvedeny skrz baňku ven ke kontaktům na patici. Katodu tvoří nejčastěji silný wolframový drát (žhavený z pomocného zdroje) pokrytý nebo speciální směsí oxidů aklalickýchalkalických prvků schopných emise elektronů(oxidem barnatým, vápenatým a stroncnatýmstrontnatým). Anoda je buď z uhlíku, niklu, oceli nebo ji tvoří přímo kovová stěna výbojky.
 
Usměrňovací výbojka je elektronkou - diodou. Umožňuje průchod elektronů pouze ve směru od žhavé katody k anodě. V opačném směru nikoliv. Tím po jejím zapojení do obvodu dochází k jednocestnému usměrnění střídavého proudu.
 
Usměrňovací výbojky se před hromadným nástupem výkonových polovodičů hojně užívaly v průmyslu. Usměrňovací výbojky se pro vyšší napětí plnily nejčastěji čistými parami rtuti, pro nízká napětí pak argonem. Výbojky určené pro velmi malá napětí, (používaná např. v nabíječkách autoakumulátorů), se často označovaly termínem [[tungarové lampy]]. Jejich předností ve srovnání s klasickou vákuovouvakuovou diodou byl menší vnitřní odpor a podstatně větší proudová zatížitelnost. Ke stinným stránkám patřila náchylnost na přehřátí plynové náplně a nutnost nažhavit katodu ještě před zapojením anodového proudu.
 
Další speciální výbojky se používají k omezení přepětí, podobným způsobem jako [[jiskřiště]] nebo [[bleskojistka]]. Princip činnosti je takový, že při provozním napětí výbojkou proud neprotéká, zápalné napětí výbojky je vyšší. Pokud napětí stoupne nad mez zápalného, začne protékat výbojkou dosti značný proud a napětí se omezí.
 
 
{{Fyzikální pahýl}}
23

editací