Verze z 26. 2. 2008, 03:00 editovat PipepBot (diskuse \| příspěvky) 7 551 editací m robot přidal: da:Gasudladningslampe ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 1. 6. 2008, 01:16 editovat zrušit editaci 88.100.160.22 (diskuse) Doplnění o OVP, úprava textu Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Výbojka''' je ~~[[sklo\|skleněná]], z obou stran~~ uzavřená trubice, naplněná směsí různých par a [[plyn]]ů, podle typu výbojky. Do této trubice zasahují z vnějšího prostředí dvě nebo více [[elektroda\|elektrod]], které umožňují zavedení [[elektrický proud\|elektrického proudu]] do plynové náplně. Hlavní využití výbojek je přeměna [[elektrická energie\|elektrické energie]] na [[světlo]]. Podle [[tlak]]u plynové náplně výbojky dělíme na vysokotlaké ([[sodík]]ové, [[rtuť]]ové, [[halogen]]idové,…) a nízkotlaké (rtuťové, sodíkové). Vlastní těleso výbojky může být ze skla, korundu a podobných materiálů. Samotné těleso osvětlovacích výbojek bývá často umístěno v baňce, buď pokryté luminoforem, nebo čiré. Baňka bývá plněna inertní atmosférou, nebo vakuovaná, pro snížení tepelných ztrát. Rtuťové nízkotlaké výbojky se obvykle označují jako [[zářivka\|zářivky]]. Kromě výbojek určených jako osvětlovací existují [[výbojky usměrňovací]] určené k usměrňování střídavého proudu. Jedná se skleněnou baňku, či v případě větších výbojek o kovovou komoru, vyplněnou inertním plynem (s případnou příměsí par kovového prvku), ve které je izolovaně umístěná žhavá katoda a studená anoda. Obě elektrody jsou vyvedeny skrz baňku ven ke kontaktům na patici. Katodu tvoří nejčastěji silný wolframový drát (žhavený z pomocného zdroje) pokrytý nebo speciální směsí oxidů aklalických prvků schopných emise elektronů(oxidem barnatým, vápenatým a stroncnatým). Anoda je buď z uhlíku, niklu, oceli nebo ji tvoří přímo kovová stěna výbojky. Řádek 7 ⟶ 9: Usměrňovací výbojky se před hromadným nástupem výkonových polovodičů hojně užívaly v průmyslu. Usměrňovací výbojky se pro vyšší napětí plnily nejčastěji čistými parami rtuti, pro nízká napětí pak argonem. Výbojky určené pro velmi malá napětí, (používaná např. v nabíječkách autoakumulátorů), se často označovaly termínem [[tungarové lampy]]. Jejich předností ve srovnání s klasickou vákuovou diodou byl menší vnitřní odpor a podstatně větší proudová zatížitelnost. Ke stinným stránkám patřila náchylnost na přehřátí plynové náplně a nutnost nažhavit katodu ještě před zapojením anodového proudu. Další speciální výbojky se používají k omezení přepětí, podobným způsobem jako [[jiskřiště]] nebo [[bleskojistka]]. Princip činnosti je takový, že při provozním napětí výbojkou proud neprotéká, zápalné napětí výbojky je vyšší. Pokud napětí stoupne nad mez zápalného, začne protékat výbojkou dosti značný proud a napětí se omezí.

Výbojka: Porovnání verzí