Změna systému přidělování mandátů do PS PČR v roce 2000: Porovnání verzí

m (Stránka Změna volebního systému 2000 přemístěna na stránku Změna volebního systému v Česku v roce 2000: přesnější a líp znějící název, ať je na první pohled jasné, o co jde, viz diskuze)
== Jednotlivé návrhy a varianty, výsledek ==
 
Při úvahách o změně volebního systému padly i radikální návrhy ODS na zavedení většinového systému voleb do [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny]] či ponechání poměrného, ale snížení počtu poslanců, neboť menší počet rozdělovaných mandátů zvláště při malých volebních obvodech vede k posílení velkých a oslabení malých stran. Oba návrhy však vyžadovaly ústavní změnu, proto byly opuštěny pro svoji obtížnou politickou průchodnost ústavní většinou v Parlamentu. Poměrně rychle bylo přistoupeno k rozhodnutí opustit dvouskrutiniový systém '''Hagenbach-Bishoff''' a přejít k systému volebního dělitele, který nepotřebuje druhé volební skrutinium a tak jsou všechny mandáty přidělovány poslancům přímo na základě výsledků voleb s přihlédnutím k jejich postavení na volební kandidátce nebo k počtu získaných preferenčních hlasů a odpadne přidělování mandátů ve druhém skrutiniu stranickými centrálami. Z jednotlivých typů volebního dělitele pak byly diskutovány zvláště ďHondt navrhovaný ČSSD a Imperiali navrhovaný ODS, které se liší v prvním čísle volebního dělitele ('''ďHondt''' 1; 2, 3…, '''Imperiali''' 2; 3; 4…). ďHondt méně preferuje větší politické strany než Imperiali, nesplňoval však základní politické zadání vytvoření většinové koalice z jedné velké a jedné malé strany ve volbách 1996 a 98. V rámci diskuzí pak odborná komise dospěla ke kompromisu navrženému [[Zdeněk Koudelka|Zdeňkem Koudelkou]], kdy řada dělitelů začínala číslem 1,4 (diskutováno i 1,5 a druhá odmocnina ze 2, což je 1,414213562373) a následně pokračovala již celými čísly 2, 3, 4… V závěru jednání bylo přistoupeno na to, že prvním dělitelem bude číslo 1,42 jako nahoru zaokrouhlená odmocnina ze dvou. Tento kompromis byl označen nejprve jako '''volební dělitel Koudelka''' a v tolerančních dohodách jako '''vyrovnávací ďHondt'''. O novém volebním děliteli bylo rozhodnuto, že bude použit nejen při volbách Poslanecké sněmovny, ale též při volbách zastupitelstev krajů a obcí. Přičemž ODS navrhovala i při volbách krajských zastupitelstev volit ve volebních obvodech stanovených pro volbu Poslanecké sněmovny. ČSSD tento požadavek ODS odmítla z důvodu razantního odporu lidovců (KDU-ČSL) a Unie svobody (US), jejichž hlasy byly důležité pro prosazení zákonů o zřízení krajů v Parlamentu. Do krajů by tedy bylo voleno v jednom volebním obvodě totožným s příslušným územím kraje. Naopak bylo dosaženo dohody, že při volbách komunálních budoumohou být rozhodnutím příslušného zastupitelstva vytvářeny volební obvody v obcích, kde se volí víc jak 15 zastupitelů.
 
Při rozdělení státu do volebních obvodů (volebních krajů) je nutné brát ohled na to, aby neklesl počet přidělovaných mandátů ani v nejmenších volebních obvodech pod určitou hranici. Vzhledem k tomu, že čl. 18 ods. 1 Ústavy č. 1/1993 Sb. stanoví volby do Poslanecké sněmovny na základě zásady poměrného zastoupení bylo nutné tento ústavní příkaz respektovat. V krajním případě při jednomandátových obvodech se každý poměrný volební systém chová jako většinový jednokolový. Zásada poměrnosti zastoupení není realizována ani při dvoumandátových obvodech. Poměrné zastoupení je fakticky realizováno až při 4 mandátovém volebním obvodu. V žádném nově ustaveném volebním kraji by se tedy neměly rozdělovat méně než 4 mandáty, což návrh ČSSD a ODS zavádějící 35 volebních obvodů rovněž respektoval. Samotný nový způsob volebního dělitele Koudelka je v rámci poměrného systému, jelikož jde o kompromis mezi d´Hondtem a Imperialim, přičemž oba tyto volební dělitelé jsou běžně v literatuře řazeny mezi typy poměrného volebního systému.
65

editací