Promiskuita: Porovnání verzí

Je obtížné stanovit hranici toho, co je považováno za promiskuitní jednání a co lze ještě považovat za tzv. běžné. Toto posouzení se odvíjí od společnosti, v níž se takto označený jedinec nachází. Někdy je za promiskuitní považován jakýkoli mimomanželský [[Pohlavní styk|sexuální styk]]. Některé kultury považují za promiskuitní jednání, pokud má jedinec více sexuálních partnerů zároveň či pokud partnery často „střídá“. Názory na to, co je promiskuitní a co promiskuitní není, jsou dány společností a jejími [[tabu]], která nejčastěji vycházejí z [[náboženství|náboženských]] představ,; například v [[Evropa|Evropě]] lze s oslabením [[křesťanství|křesťanského]] dogmatismu posuzovat posun k liberálnějšímu výkladu tohoto slova, zatímco v zemích, kde je náboženství stále dominantní (např. [[islám|muslimské]] země), je výklad tohoto termínu výrazně přísnější. U primitivních společenství je takové chování považováno za normální a neexistují zde stálé vztahy.

V historii se pravidelně objevují myšlenky stojící na „volném sexu“,; zajímavé je, že odkazy na něj nalezneme prakticky všude od starověké [[Indie]] ([[materialismus čárváká]]) až po novodobá společenství, jako je [[hippies]].

Zvláštní kapitolou promiskuity je [[prostituce]], která se také vyskytuje prakticky ve všech dobách a společnostech, většinou byla společností odsuzována, ale existovala řada výjimek, např. tzv. [[chrámová prostituce]] v [[Řím]]ě či [[Sumer]]u.

Za promiskuitu, resp. [[cizoložství]] považuje islámská společnost veškeré sexuální kontakty mimo [[manželství]]. V oblastech, kde se uplatňuje [[zvykové právo]] [[šarí´a]] mohou být provinilci odsouzeni k trestu smrti, který spočívá v jejich [[ukamenování]]. V tradičních islámských zemích ([[Saúdská Arábie]]) má muž právo se oženit s vice -– maximálně však se čtyřmi ženami, v jiných zemích se takové sňatky v praxi neprovádějí. Manželství podle islámu je pro muže finančně velmi náročné (před svatbou vyplácí rodině nevěsty i jí samotné vysoké [[věno]], mnohem vyšší částku musí mít připravenou pro případ rozvodu), jednotlivé ženy musí být vůči sobě i muži materiálně a sociálně v rovném postavení. Vícenásobná manželství se proto omezují jen na nejbohatší příslušníky islámské společnosti.