Londýnská dohoda (1915): Porovnání verzí

[[Soubor:Kingdom of Italy 1919 map.svg|right|thumb|Italské království po 1. světové válce.]]Po vypuknutí 1. světové války zachovala Itálie [[neutralita|neutralitu]], přestože byla formálním spojencem dvou bojujících mocnostní [[Německo|Německa]] a [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]. Za možnost vstupu do války Itálie požadovala teritoriální kompenzace na rakouském území, což [[Vídeň]] rezolutně odmítala. Ovšem tyto požadavky byla ochotná přislíbit druhá strana, tj. Dohoda, která se vůči Itálii zavázala po konečném vítězství nad centrálními mocnostmi připojit tato území: Jižní [[Tyrolsko]], [[Tridentsko]], [[Istrie|Istrii]], většinu [[Dalmácie]], získat kontrolu nad [[Albánie|Albánií]] a plnou [[suverenita|suverenitu]] nad soustrovím [[Dodekanésos]], (které Itálie okupovala od roku [[1912]]). V případě rozdělení [[Turecko|Turecka]], byla Itálii slíbená jihozápadní část [[Malá Asie|Malé Asie]], taktéž měla obdržet díl z německých afrických [[ Německé kolonie|kolonií]]. <br />Smlouva mezi mocnostmi Dohody a Itálií byla podepsána v [[Londýn]]ě [[26. duben|26. dubna]] [[1915]]. Podle ní měla Itálie do jednoho měsíce vstoupit do války. To se také stalo, když [[3. květen|3. května]] [[1915]] vypověděla trojspolkovou smlouvu a [[23. květen|23. května]][[ 1915]] vyhlásila válku Rakousku-Uhersku, (Německu až [[28. srpen|28. srpna]] [[1916]]).<br />Samotné znění londýnské dohody bylo uveřejněno po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]], poté co [[Trockij]] publikoval tajné smlouvy carského Ruska, což diskreditovalo politiku Dohody a především pak rozzuřilo [[Prezident USA|amerického prezidenta]] [[Woodrow Wilson]]a. I přes spojenecké vítězství v 1. světové válce byly slíbené závazky vůči Itálii nereálné a nemohly být zcela uskutečněny. Tato frustrace byla jedním z důvodů, které dopomohly [[Benito Mussolini|Benitu Mussolinimu]] k získání moci.▼