Termická konvekce: Porovnání verzí

V [[meteorologie | meteorologii]] představuje pojem termické [[konvekce | konvekce]] převážně vertikální pohyby [[vzduch | vzduchu]], vyvolané teplotními rozdíly mezi vzduchovými částicemi a okolní [[atmosféra | atmosférou]]. Jedná se tedy o působení archimédovské vztlakové síly na vzduchové částice, které při zvýšení své [[teplota | teploty]] nad teplotu obklopujícího atmosférického prostředí nabydou nižší hustoty, tj. nižší hmotnosti, a díky tomu začnou samovolně stoupat do výšky. Tyto vertikální výstupné pohyby jsou samovolné — nazývají se '''volná konvekce''', vzduch je vynášen vzhůru jen na základě své vztlakové síly, dané rozdílem [[hustota | hustoty]], resp. teploty, mezi částicí a jejím bezprostředním okolím.<br />

Proces termické konvekce se odehrává v [[mezní vrstva atmosféry | mezní vrstvě atmosféry]], kterou pro účely výzkumu termiky můžeme rozdělit na podvrstvy, tj. [[přízemní vrstva | přízemní vrstvu]] (neboli surface layer), [[vrstva směšování | vrstvu směšování]] (neboli [[mixing layer | mixing layer]] či [[mixed layer | mixed layer]]) a [[vrstva vtahování | vrstvu vtahování]] (neboli [[entrainment zone | entrainment zone]]). Tyto podvrstvy se také souhrnně označují jako [[konvektivní mezní vrstva | konvektivní mezní vrstva]] (neboli [[convective boundary layer | convective boundary layer]]).<br />

Pro '''vyvolání''' výstupného pohybu jsou potřebné určité fyzikální podmínky. Nejdůležitější z nich je získání potřebného přebytku tepelné [[energie | energie]] vzduchové částice, dále vhodný spouštěcí mechanismus termiky, jímž může být například nějaký mechanický impuls ([[turbulence | turbulence]], vynucené zakřivení proudnic [[vítr | větru]], [[orografie | orografie]], [[konfluence | konfluence]], nasouvání chladnějšího vzduchu nad prohřátý terén, atp.).<br />