Matterhorn: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: uk:Матергорн |
+ prvovystup |
||
Řádek 24:
== Historie ==
Matterhorn byl poslední nezdolanou [[Alpské čtyřtisícovky|Alpskou čtyřtisícovkou]] a dlouho byl výstup na něj považován za nemožný. První pokus podnikl roku 1857 [[Breuill|breuilský]] lovec Jean Antoine Carrel se dvěma druhy. Dostali se pouze na Tete du Lion, ale vytýčili cestu Lvím hřebenem kterou se pokoušela o prvovýstup většina dalších výprav. Aby se jim sousedé ve vesnici neposmívali tak šli tajně a tvrdili jim, že jdou lovit sviště, protože v té době považovali lezení po horách za podivínství.
V roce 1961 se o horu začali zajímat také horolezci.O výstup se nezávisle na sobě pokoušeli angličané [[Edward Whymper]] a profesor [[John Tyndall]]. Nejvýše se ale toho roku dostal Carrel ( cca 4000 m.n.m.), který na tom místě vytesal do skály svoje iniciály.
V roce 1962 se z této sestavy podařilo nejvýše dostat Tyndallovi (Pic Tyndall-4241 m.n.m.). Whymper dosáhl přibližně 4150 m.n.m. a při sestupu vytesal svoje iniciály metr nad Carrelovy.
Roku 1963 se Carrel s Whymperem spojili, výstup museli vzdát kvůli sněhové bouři. Tohoto roku vznikl Italský Alpský spolek, jehož vedení následujícího roku pověřilo Carrella aby provedl prvovýstup na Matterhorn a zajistilo mu finanční podporu.
V létě 1865 přijel Whymper opět do Breuillu. S Carrelem se pohádal a jiného vůdce ve vesnici nesehnal. Proto se rozhodl zkusit vystoupit hřebenem Hornli dřív než ho Carrel předejde a odešel přes Theodulské sedlo do Zermattu. Zde ho čekaly další špatné zprávy - nejen že nesehnal vůdce, ale zjistil že se na výstup připravují další dvě výpravy. Nakonec se však všichni spojili a 13. června v sestavě [[Edward Whymper]], reverend [[Charles Hudson]],[[Robert Hadow]], Lord [[Francis Douglas]], [[chamonix]]ský vůdce [[Michel Croz]], a [[zermatt]]ský vůdce [[Peter Taugwalder]] se synem vyrazili nahoru. 14. června 1865 stanulo všech sedm jako první na vrcholu Matterhornu po výstupu hřebenem Hornli (variantou oproti dnešní normálce-traverzovali horní částí severní stěny). Na vrcholu vztyčili místo vlajky Crozovu modrou košili na žerdi ze dvou svázaných holí. Při sestupu potkalo Whymperovo družstvo neštěstí. Nezkušený Hadow se smekl a strhl s sebou i ostatní. Lano spojující Douglase a Taugwaldera-otce se přetrhlo a Whymper s oběma Taugwaldery se zachránil. Ostatní se zřítili do severní stěny a zahynuli.
Mezitím Carrel postupoval Lvím hřebenem téměř expedičním stylem. 12. června postavil první stan na Col du Lion a druhý na Pic Tyndall. Potom sestoupil do prvního tábora, který mezitím nosiči zásobili vínem a pečeným masem. 13. června se z pověrčivosti o vrchol nepokoušeli, pouze odpoledne vyšli do druhého tábora. Ráno 14.6. vyrazili k vrcholu, chyběla jim jedna hodina a byli by na vrcholu první. Když na ně začali Whymper a spol. halekat, tak se zklamaně otočili a sestoupili. Mezitím v Breuillu dalekohledem zpozorovali postavy na vrcholu a spustili bujaré oslavy italského prvovýstupu. Ihned také poslali do Aosty posla který cestou v každé vesnici oznamoval tuto novinu. Později v Breuillu přítomný zástupce Italského Alpského spolku při pozorování vrcholu napočítal sice sedm osob, ale vysvětlil si to tak, že díky své opilosti vidí Carrelovo čtyřčlenné družstvo dvojmo. Z omylu vyvedl Breuillské až sám Carrel, který dorazil ráno sám, protože jeho kolegové se báli ve vesnici ukázat. Aby ostudu alespoň částečně napravili, vystoupili 17. června na vrchol Lvím hřebenem Carrel a B. Bich a vztyčili zde italskou vlajku.
== Výstupové cesty ==
| |||