Třída Tegetthoff: Porovnání verzí

'''Třída bitevních lodí Tegetthoff''' byla tvořena jedinými [[dreadnought]]y, kterými [[rakousko-uherské námořnictvo]] disponovalo. Postavení těchto lodí dala impuls [[Itálie]], která jako tradiční rival rakouského mocnářství (ač už spojenec [[Trojspolek|Trojspolku]]) započala se stavbou bitevních lodí třídy Dante Alighieri (které už nesly třídělové věže). Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Bez schválení parlamentu rozhodl viceadmirál von Montecuccoli o stavbě nových moderních válečných dreadnoughtů. Jako první ze čtyřky byl dokončen [[SMS Tegetthoff]]. [[SMS Szent István]] byl objednán v [[Uhersko|Uhersku]] a stavba se protáhla na tři roky, zatímco [[SMS Viribus Unitis]] a zbývající lodě byly dokončeny za 26 měsíců. Lodě této třídy vycházely z předchůdce dreadnoughtu třídy Radetzky. Páteří jejich výzbroje bylo dvanáct děl ráže 305 mm umístěných ve čtyřech dělových věžích ve střední čáře. Byla to první loď s tímto uspořádáním. Rakušané své lodě dokázali dokončit dříve než Italové.

 

 

Palebné sektory hlavních děl i děl střední ráže třídy Tegetthoff byly velmi široké, avšak při střelbě lodě měly problémy se stabilitou. Za války v Jaderském moři spíše převzaly iniciativu [[křižník]]y, [[Torpédoborec|torpédoborce]] a [[Ponorka|ponorky]], které často podnikaly výpady do Středozemního moře. Bitevní lodě jako jádro loďstva zůstávaly v přístavech jako záloha a pevná síla, která byla schopna ohrozit a potopit nepřátelské bitevní lodě při větším výpadu. Jen občas byla použita jejich těžká děla, většinou na ostřelování pozemních cílů, jako byly například dopravní uzly, přístavy a ostrovy. Tyto akce ale většinou podnikaly křižníky a torpédoborce.