Niccolò Piccinni: Porovnání verzí

Přidáno 10 bajtů ,  před 12 lety
m
rozepsání zkratek / r. --> rok / typo
m (odstraněn odkaz na rozcestník)
m (rozepsání zkratek / r. --> rok / typo)
'''Niccolò Piccinni''', také '''Nicola Vincenzo Piccini''', resp. '''Niccolò Vito Piccini''' – jako další křestní jména jsou uváděna rovněž Marcello, Antonio a Giacomo – ([[16. leden|16. ledna]] [[1728]], [[Bari]] – [[7. květen|7. května]] [[1800]], [[Passy]]) byl italský [[opera|operní]] skladatel, představitel [[neapolská operní škola|neapolské operní školy]].
 
== Život ==
 
Narodil se v [[Bari]]. Jeho otec, ačkoliv sám hudebník, byl proti tomu, aby syn nastoupil tutéž dráhu. Díky intervenci biskupa v [[Bari]] byl přijat na Konzervatoř sv. Onofria v [[Neapol]]i jako většina skladatelů [[neapolská operní škola|neapolské operní školy]]. Studoval u [[Leonardo Leo|Leonarda Lea]] a [[Francesco Durante|Francesca Durante]].
Roku [[1784]] se Piccini stal profesorem na Královské konzervatoři (L'école royale de chant et de déclamation). Po nástupu [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] se vrátil do Neapole. Z Paříže odešel ani ne tak z politických důvodů, jako spíše proto, že Republika mu královskou rentu silně zredukovala. Neapolským králem [[Ferdinand IV. Neapolský|Ferdinandem IV.]] byl nejprve vřele přijat. Když se však Picciniho dcera provdala za francouzského jakobína, jeho přízeň rychle ochladla. Na Picciniho bylo uvaleno domácí vězení a přežíval na příležitostných zakázkách pro divadla v [[Benátky|Benátkách]], [[Neapol]]i a [[Řím]]ě.
 
Do [[Paříž]]e se vrátil v r.roce [[1798]]. Publikum ho přijalo s nadšením, penze mu byla částečně navrácena, a byl dokonce jmenován inspektorem reformované konzervatoře (Institut national de musique). Stáří a nemoci mu však již nedovolovaly pokračovat v dosavadním tvůrčím nasazení.
 
Zemřel [[7. květen|7. května]] [[1800]] v [[Passy]], nedaleko [[Paříž]]e.
 
== Dílo ==
 
Piccini byl neobyčejně plodný skladatel. [[Antonio Sacchini|Sacchini]] uvedl, že zkomponoval na 300 oper. To číslo je i přes vysoký věk, kterého se skladatel dožil, zřejmě přehnané, případně jsou do něj započteny inscenace téhož díla na různých scénách. Borde a Ginguené docházejí k realističtějšímu číslu 130. Dochovaných oper, u nichž je prokázáno autorství, je více než osmdesát.
Piccini obohatil italskou komickou operu o lyrický citový výraz. Jeho opera Hodná dceruška položila základ tzv. plačtivé komedie. Místo typicky neapolské drsné komiky volil Piccini pro své komické opery sentimentální náměty z měšťanského prostředí. Picciniho díla si velmi vážil [[Wolfgang Amadeus Mozart|W. A. Mozart]].
 
=== Nejvýznamnější opery ===
 
[[Soubor: Palais garnier bs.jpg|thumb|300px|Pařížská Velká opera (Palais Garnier)]]
 
 
#''Le Donne dispettose'' ([[1755]], [[Neapol]])
#''Zenobia'' ([[1756]], Teatro S. Carlo, Neapol)
#''Penelope'' ([[1785]], Fontainebleau)
 
== Literatura ==
* Rivista musicale italiana, viii. 75 (Soupis díla)
* Pierre-Louis Ginguené: Notice sur la vie et les ouvrages de Niccolo Piccinni (Paris, 1801).
 
== Externí odkazy ==
* http://www.operone.de/komponist/piccinni.html
* http://www.geocities.com/vienna/studio/1541/osobnosti3.htm#piccini