Klášter Marienthal: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m preklep
m prováznání
Řádek 3:
 
== Historie kláštera za doby Přemyslovců a Lucemburků ==
Klášter Marienthal byl založen r.roku [[1234]] českou královnou [[Kunhuta Štaufská|Kunhutou Štaufskou]] za podpory krále [[Václav I.|Václava I.]] a až do počátku [[15. století]] a husitských válek podřízen víceméně zájmům Českého království. Václav I. věnoval nově vzniklému klášteru nejen několik vsí, ale dosáhl vynětí kláštera z dosahu míšeňské[[míšeň]]ské [[diecéze]]. [[Přemysl Otakar II.]] potvrdil klášteru cca ve třech dochovaných listinách již provedené klášterní nákupy a jeho syn [[Václav II.]] zřejmě nevydal ve prospěch kláštera listiny žádné.
 
Po r.roce [[1306]] (vymření [[Dynastie Přemyslovců|Přemyslovců]]) ručil u některých klášterních majetkových transakcí [[podkomoří]] a [[nejvyšší maršálek]] [[Jindřich z Lipé]]. Bylo to dáno především tím, že měl zástavní právo na Žitavu a také tím, že jeho dcera Markéta byla zdejší jeptiškou. Pán z Lipé se ve prospěch kláštera několikrát zřekl i svých [[lenní právo|lenních práv]]. Markéta snad podle některých zdrojů měla být i marienthalskou [[abatyše|abatyší]], ale pokud tomu tak bylo, tak jen na velmi krátkou dobu, protože není žádných listin. Pak následoval ve vydávání listin zástavní pán Žitavska [[Jindřich Javorský]] (zeť královny vdovy [[Eliška Rejčka|Elišky Rejčky]].
Klášter Marienthal byl založen r. [[1234]] českou královnou [[Kunhuta Štaufská|Kunhutou Štaufskou]] za podpory krále [[Václav I.|Václava I.]] a až do počátku 15. století a husitských válek podřízen víceméně zájmům Českého království. Václav I. věnoval nově vzniklému klášteru nejen několik vsí, ale dosáhl vynětí kláštera z dosahu míšeňské [[diecéze]]. [[Přemysl Otakar II.]] potvrdil klášteru cca ve třech dochovaných listinách již provedené klášterní nákupy a jeho syn [[Václav II.]] zřejmě nevydal ve prospěch kláštera listiny žádné.
 
[[Jan Lucemburský]] potvrdil r.roku [[1346]] Marienthalu jeho majetek a zároveň mu udělil vyšší hrdelní soudní pravomoc. Janovi úředníci neměli klášter obtěžovat vyžadováním pohostinství a nemírných platů a celý klášter Jan svěřil do ochrany [[Jan z Donína|Janovi z Donína]] a [[radní]]m ze Žitavy.
Po r. [[1306]] (vymření [[Dynastie Přemyslovců|Přemyslovců]]) ručil u některých klášterních majetkových transakcí [[podkomoří]] a [[nejvyšší maršálek]] [[Jindřich z Lipé]]. Bylo to dáno především tím, že měl zástavní právo na Žitavu a také tím, že jeho dcera Markéta byla zdejší jeptiškou. Pán z Lipé se ve prospěch kláštera několikrát zřekl i svých [[lenní právo|lenních práv]]. Markéta snad podle některých zdrojů měla být i marienthalskou [[abatyše|abatyší]], ale pokud tomu tak bylo, tak jen na velmi krátkou dobu, protože není žádných listin. Pak následoval ve vydávání listin zástavní pán Žitavska [[Jindřich Javorský]].
 
[[Karel IV.]] vydal pro Marienthal mnoho listin. Mimo jiné pravidelně obnovoval slib ochrany kláštera, který byl pravděpodobně vykořisťován zemským [[fojt]]em v [[Budyšín]]ě panem [[Půta z Turgova|Půtou z Turgova]] zneužíváním práva pohostinství. V r.roce [[1357]] císař vydal zlatou bulu, znovu upravil klášterní privilegia, prohlásil se [[defensor]]em a klášternímu městečku [[Ostritz]] udělil právo svobodně vařit a prodávat [[pivo]], chleba a sůl. V prosinci [[1368]] [[žoldnéři]] [[Šestiměstí]] pobořili [[radnice|radnici]] i městské hradby.
[[Jan Lucemburský]] potvrdil r. 1346 Marienthalu jeho majetek a zároveň mu udělil vyšší hrdelní soudní pravomoc. Janovi úředníci neměli klášter obtěžovat vyžadováním pohostinství a nemírných platů a celý klášter Jan svěřil do ochrany [[Jan z Donína|Janovi z Donína]] a [[radní]]m ze Žitavy.
 
Až do r.roku [[1427]] klášter zřejmě prosperoval, nakupoval další majetky. Pak přišly husitské bouře a po zpustošení objektu kláštera [[husité|husity]] se jeptišky uchýlily do Zhořelce… V květnu [[1427]] vojska [[táborové|táborů]] a [[sirotkové|sirotků]] vyplenila celé blízké okolí včetně kláštera a jeho zboží. Ve [[Zhořelec|Zhořelci]] zůstaly cisterciačky zřejmě ve svém městském domě celých třicet let.
[[Karel IV.]] vydal pro Marienthal mnoho listin. Mimo jiné pravidelně obnovoval slib ochrany kláštera, který byl pravděpodobně vykořisťován zemským [[fojt]]em v [[Budyšín]]ě panem [[Půta z Turgova|Půtou z Turgova]] zneužíváním práva pohostinství. V r. [[1357]] císař vydal zlatou bulu, znovu upravil klášterní privilegia, prohlásil se [[defensor]]em a klášternímu městečku [[Ostritz]] udělil právo svobodně vařit a prodávat pivo, chleba a sůl. V prosinci [[1368]] [[žoldnéři]] [[Šestiměstí]] pobořili [[radnice|radnici]] i městské hradby.
 
Až do r. [[1427]] klášter zřejmě prosperoval, nakupoval další majetky. Pak přišly husitské bouře a po zpustošení objektu kláštera [[husité|husity]] se jeptišky uchýlily do Zhořelce… V květnu [[1427]] vojska [[táborové|táborů]] a [[sirotkové|sirotků]] vyplenila celé blízké okolí včetně kláštera a jeho zboží. Ve [[Zhořelec|Zhořelci]] zůstaly cisterciačky zřejmě ve svém městském domě celých třicet let.