Ornano byl syn Lodovica Antonia Ornana ([[1744]]-[[1816]]) a [[Isabella Marie Buonaparte|Isabelly Marie Buonaparte]] ([[1749]]-[[1816]]) a tím bratranec [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] I. Sloužil [[1799]] a [[1800]] v [[Itálie|Itálii]] a účasnil se expedice na [[Santo Domingo]]. V letech [[1805]]-[[1808]] sloužil ve [[Velká armáda|Velké armádě]] a byl odvelen s 5. [[dragoun]]ským [[pluk]]em do Španělska. [[5.květen|5.května]] r. [[1811]] byl přímo na bitevním poli u [[Fuentes de Onoro]] jmenován [[brigádní generál|brigádním generálem]]. R. [[1812]] se účastnil ruské kampaně a vyznamenal se u [[Borodino|Borodina]] ([[7.září 1812]]) a byl povýšen na [[divizní generál|divizního generála]]. V bitvě u Krasného ([[18.listopad]] [[1812]]) byl těžce raněn a považován za mrtvého. Byl zachráněn náhodou svým pobočníkem [[Delabergem]]. V tažení r.[[1813]] velel gardovým dragounům a po smrti maršála [[Bessieres]]e velel celé gardové kavalerii. Od r.[[1816]] byl hrabě d´Ornano ženat s ovdovělou hraběnkou [[Marie Walewská|Marií Walewskou]], bývalou milenkou [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] I., ale hraběnka Marie hned následující rok umírá v [[šestinedělí]]. Jediný syn páru [[Rodolphe Auguste dˇOrnano]] vedl hraběcí větev rodu dále. Posledním prominentem rodiny byl [[Michel dˇOrnano]] (+[[1991]]), který byl dvakrát ministrem kultury [[Francie]]. R.[[1829]] se Ornano vrátil do aktivní služby a byl jmenován [[inspektor]]em 2. a 4. divize v [[Tours]]. R.[[1832]] se podílel na potlačení povstání ve [[Vendee]] a byl uveden do sněmovny pairů. R. [[1848]] obdržel velení 14. divize, ale funkce se ze zdravotních důvodů neujal a odešel do výslužby. Od r.[[1849]] poslanec za [[Indre–et-Loire]], pomáhal při státním převratu [[Napoleon III.|Napoleona III.]]. Byl prohlášen [[senátor]]em a vyznamenán velkokřížem [[Čestná legie|Čestné legie]]. Po smrti [[Exelmans]]e byl zvolen [[velkokancléř]]em Čestné legie a poté 24. května [[1853]] se stává guvernérem pařížské [[Invalidovna (Paříž)|Invalidovny]]. V den převozu ostatků Napoleona Prvního z [[Chapelle Saint-Jerome]] do Invalidovny ([[2. duben]] [[1861]]) byl povýšen do hodnosti [[maršál Francie|maršála Francie]]. O 18 měsíců později zemřel.
