Oleg Peňkovskij: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot opravil přesměrování na Fronta (válka) - Změněn(y) odkaz(y) na Válečná fronta; cosmetic changes |
m Odstranění linku na rozcestník Hazard s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Hazardní hra |
||
Řádek 26:
Peňkovskij nakonec na sebe poutal pozornost kontrarozvědky sám. Všichni občané Sovětského Svazu museli tenkrát KGB oznamovat všechny návštěvy západních velvyslanectví. Peňkovskij tuhle povinnost jednou opomenul a kontrarozvědka na to přišla. Náčelník GRU se sice za svého podřízeného omluvil, ale KGB se na „nedbalého“ plukovníka zaměřila. Nejprve jej začali sledovat [[kamera|mikrokamerou]], vestavěnou do truhlíku za oknem naproti Peňkovského bytu. Ta jednoho dne zaznamenala, jak plukovník doma ladí [[rádio]] a dělá si poznámky. V další fázi umístili mikrokameru přímo nad jeho pracovní stůl. Před tím jej nechali přiotrávit, takže musel do [[nemocnice]]. Při prohlídce jeho bytu našli množství špionážních pomůcek. V bytě nad ním si KGB udělala provizorní pozorovací stanoviště poté, co jeho [[obyvatele]] „poslali za odměnu" na výběrovou rekreaci k moři. Začátkem listopadu sledovali mikrokamerou Peňkovského, jak si prohlíží falešný [[pas]]. Na rozkaz [[velitele]] KGB byl okamžitě [[zatčen]].
2. listopadu 1962 zachytila CIA v Moskvě smluvený signál od Peňkovského. Jejich pracovníka, který se vydal k mrtvé schránce pro zásilku, však zatkla KGB. Za několik dní pak byl v [[Maďarsko|Maďarsku]] zatčen i Wynne. 3. května 1963 se v Moskvě konal velký [[soud]] s Peňkovským a Wynnem. [[Monstrproces]] měl předem nacvičený průběh: Za zradou plukovníka stál alkohol, milenky, [[Hazardní hra|hazard]] a touha po bohatství. Wynne byl odsouzen na mnoho let do [[vězení]], Peňkovskij k [[trest smrti|trestu smrti]] zastřelením.
O tom, jak Peňkovskij skutečně zemřel, panují dodnes jen dohady. Některé důkazy však naznačují, že nebyl zastřelen a jeho hrozná smrt měla sloužit jako výstraha pro ty, kdo by se snad chtěli dopustit něčeho podobného. Jeden z agentů GRU (Viktor Suvorov - Vladimir Rezun), který v roce [[1978]] emigroval do Velké Británie, uvádí ve své knize Akvárium ([[ISBN 80-206-0594-0]]), jak mu před přijetím k této vojenské rozvědce pouštěli černobílý amatérský [[film]], na němž byla vidět ponurá vysoká místnost bez oken s pecí uprostřed – [[krematorium]]. U ní pak opřená nosítka, k nimž je ocelovým lanem přivázán živý muž v obleku tak, aby viděl na pec. Muž křičí. Strašlivě řve. Čtyři muži berou nosítka za rukojeti, opatrně spouští na zem a společně je zvedají. Přivázaný muž se snaží ze všech sil jim v tom zabránit. Marně se pokouší kousnout jednoho z nich do ruky. Snaží se nosítka rozhoupat, aby si jejich pádem přivodil lehkou smrt nebo alespoň ztrátu vědomí. Zabral vší silou, lano však bylo pevné. Nosítka jsou již na kolejích a pomalu kloužou vstříc otevřeným dvířkům pece. Konečky roztažených prstů na rukou toho muže pátrají po sebenepatrnější opoře. Plameny jasně září, jistě jsou syceny kyslíkem. Již olizují lakované polobotky. Topiči silně popostrčí nosítka směrem k jícnu pece. Vrata se zabouchnou, a tím končí i film.
| |||