Let L-13 Blaník: Porovnání verzí

Vývoj začal v roce [[1954]] v konstrukční kanceláři Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu [[VZLÚ]] v Praze - Letňanech pod vedení hlavního konstruktéra ing. Karla Dlouhého. Dva prototypy byly dokončeny v roce [[1956]] v prototypové dílně VZLÚ ve Vysočanech u závodu Aero a v březnu stejného roku byl zalétán první z nich. Dokumentaci a výrobu převzala v roce 1957 továrna v[[Let KunovicíchKunovice]] se změnami, které provedla ještě konstrukce VZLÚ - zkrácení přední části trupu, nahrazení ostruhového kolečka kluznou botkou a přestavbě ocasních ploch na sklopné pro snadnější hangárování a transport. První kusy ze sériové výroby byly zalétány na konci roku 1958. Výroba byla ukončena v roce 1978 a celkem bylo vyrobeno 2616, z nichž většina z nich stále létá ve více než 40 zemích světa. Tím se řadí mezi nejúspěšnější výrobky našeho leteckého průmyslu. V letech 1981-1982 byla vyrobena menší série modernizované verze L-13A s pevnějším nosným systémem. Dalšími úpravami vznikl v roce 1988 nový typ L-23 Super Blaník lišící se zejména novým kokpitem s větším průhledným překrytem s lepším výhledem, [[vodorovné ocasní plochy|ocasními plochami]] „T“, minimalizujícími poškození při [[přistání]] do terénu, a zjednodušeným křídlem bez [[vztlakové klapky|vztlakových klapek]] s novými koncovými oblouky. Nabízeny jsou i nástavce zvyšující [[rozpětí křídlakřídel]] na 18 m a [[klouzavost]] na 31. Sériová výroba začala v roce [[1989]] a zatím bylo vyrobeno cca 300 letadel, která létají ve 30 zemích na 5 kontinentech.

Blaník dvoumístný celokovový hornoplošný [[Kluzák|větroň]]. Většina částí je vyrobena z [[dural|duralového]] plechu, [[potah (letectví)|potah]] je připevněn pomocí [[nýt]]ů.

[[Křídlo]] je samonosné, dvoudílné, celokovové. Má negativní [[šípovitost]] 5° na 25% tětivy a laminární profil NACA 63_2A-615 u kořene křídla a NACA 63_1A-612 na koncích. Jeho náběžná část tvoří s hlavním nosníkem[[nosník]]em (umístěným ve 40% hloubky) [[torzní skříň]]. Před vztlakovou klapkou a [[křidélko|křidélkem]] je zadní pomocný nosník a mezi [[náběžná hrana|náběžnou hranou]] a hlavním nosníkem je přední pomocný nosník. Křídlo je vyrobeno z duralových plechů vyztužených žebry a podélnými výztuhami. Nosník má pásy z tažených a plechových duralových profilů a plechovou stojinu. Každá polovina křídla je zavěšena na trup ve třech bodech a spojení zabezpečuje vždy jeden hlavní svislý [[čep]] a jeden vodorovný čep předního závěsu. Křídlo je opatřeno Fowlerovými vztlakovými klapkami. Náběžná část vztlakových klapek je potažena plechem, kovová kostra odtokové části je potažena plátnem. Rozpětí klapky je 4.21 m, plocha 3.95 m?, optimální výchylka klapky při letu v termice činí 5°, plná výchylka při přistání byla u prvních Blaníků 10°, u větroňů vyráběných od roku 1961 činí 8°. [[Brzdící klapky]] typu DFS jsou za hlavním nosníkem a mají rozpětí 1.35 m a plochu 0.65 m?. Křidélka jsou uchycena vždy ve třech závěsech a jejich horní strana mírně vystupuje z obrysu profilu křídla. Náběžná část křidélek je potažena plechem, kovová kostra odtokové části je podobně jako u vztlakových klapek potažena plátnem. Rozpětí křidélek je je 3.40 m, plocha 2.31 m?, výchylka nahoru činí až 34°, dolů 13° (+2°). Křídla zakončují okrajová kapkovitá vřetena.

Trup oválného průřezu poloskořepinové konstrukce je rozdělen na dvě stavební skupiny - přední část (do přepážky číslo 6) a zadní část (od přepážky číslo 6 do konce trupu). Kostra přední části je sestavena z přepážek a podélníků lisovaných z duralového plechu. Táhla nožního řízení a torzní trubka ručního řízení jsou zde vedeny pod podlahou prostoru pro posádku v jednom z kanálů tvořených dvěma nosníky. Prostor pro posádku je pod průhledným překrytem, který je složený z pevného štítu, do boku odklopném krytu a z pevného zadního zákrytu. Pod přední částí na „břiše“ trupu je kapkovitý výčnělek (botka), který chrání předek větroně při brzdění. V předním i zadním pilotním prostoru jsou obdobně vybavené přístrojové desky. Jejich standardní osazení tvoří [[rychloměr (letecký)|rychloměr]], [[výškoměr]], [[variometr]] +-5 m a variometr do +- 30 m nebo +-15 m, [[kompas]] a el. [[zatáčkoměr]] kombinovaný s příčným sklonoměrem. K podlaze předního pilotního prostoru je většinou uchycena ovládací skříňka radiostanice. Sedačky pilotů jsou tvoří rám ze svařených ocelových trubek potažený plachtovinou a sedadlové polštáře potažené plátnem a koženkou. Zadní část trupu je sestavena ze dvou plechových duralových skořepin, vyztužených přepážkami a spojených v podélné ose větroně nýtovými švy.