Josef Koždoň: Porovnání verzí

Přidány 2 bajty ,  před 13 lety
bez shrnutí editace
V období [[Rakousko-Uhersko|Rakouska - Uherska]] usiloval o uznání slezské národnosti rakouskými orgány, k čemuž nedošlo díky činnosti polské politické reprezentace. Po [[první světová válka|první světové válce]] je zastáncem vzniku autonomního Rakouského Slezska, které mělo být následně připojeno k deklarovanému samostatnému Hornímu Slezsku. V období [[Československo-polský spor o Těšínsko|česko-polského sporu o Těšínsko]] se přikláněl k [[Češi|Čechům]] a očekával jejich podporu v otázkách [[autonomie]]. V roce [[1918]] byl unesen a uvězněn ve věznici v [[Krakov]]ě, odkud byl po měsíci propuštěn na základě českých a německých intervencí. Poté se přechodně usadil v Moravské [[Ostrava|Ostravě]].
 
V roce [[1921]] se snažil přesvědčit [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] k udělení autonomie pro tu část [[Těšínsko|Těšínského Slezska]], která nebyla odstoupena [[Polsko|Polsku]]. Toto bylo přislíbeno, avšak nebylo nikdy realizováno. V témže roce se stal starostou [[Český Těšín|Českého Těšína]]. Tuto funkci vykonával až do okupace československé části [[Těšínsko|Těšínského Slezska]] [[Polsko|Polskem]], kdy musel v roce [[1938]] opustit [[Český Těšín]] a do roku [[1939]] pobýval v [[Opava|Opavě]]. V letech 1940 - 1944 působí v Těšíně jako ředitel Slezské lidové banky. Koncem roku 1944 byl Koždoň evakuován před blížící se Rudou armádou do Německa. Cestou však zjistil, že nemůže opustit Slezsko, v Karlových Varech se rozloučil se svou ženou a vydal se zpět do Těšína. Zde byl krátce internován a díky podpoře národních socialistů byl zbaven obvinění z kolaborace. Československá vláda rovněž zamítla žádost o jeho vydání do Polska. Neúspěchem skonči i pokus o jeho únos, naplánovaný zaolšanským štábem Polské armády (sztab zaolziański Wojska Polskiego). Po útoku tyčí a kameny, provedeném dvěma maldými Poláky, se Koždoň stěhuje do Opavy, kde v roce 1949 umírá na cukrovku v hospici Marianum. Pochován je v Opavě a jeho symbolický hrob je také umístěn na českotěšínském hřbitově.
 
Koncem roku 1944 byl Koždoň evakuován před blížící se Rudou armádou do Německa. Cestou však zjistil, že nemůže opustit Slezsko, v Karlových Varech se rozloučil se svou ženou a vydal se zpět do Těšína. Zde byl krátce internován a díky podpoře národních socialistů byl zbaven obvinění z kolaborace. Československá vláda rovněž zamítla žádost o jeho vydání do Polska. Neúspěchem skonči i pokus o jeho únos, naplánovaný zaolšanským štábem Polské armády (sztab zaolziański Wojska Polskiego). Po útoku tyčí a kameny, provedeném dvěma maldými Poláky, se Koždoň stěhuje do Opavy, kde v roce 1949 umírá na cukrovku v hospici Marianum. Pochován je v Opavě a jeho symbolický hrob je také umístěn na českotěšínském hřbitově.
== Odkazy ==
* [http://www.dat.prosilesia.net/cms/news/detail.php?nr=643&kategorie=news Článek k 55. výročí úmrtí Josefa Koždoně (německy)]
Neregistrovaný uživatel