Tykání: Porovnání verzí

Tykání (editovat)

Verze z 1. 4. 2008, 21:17

Přidáno 7 bajtů , před 12 lety

m

Robot opravil přesměrování na Jazyk (řeč) - Změněn(y) odkaz(y) na Jazyk (lingvistika); cosmetic changes

A0

16 076

editací

Verze z 3. 1. 2008, 01:05 (editovat) Dominik Mokriš (diskuse \| příspěvky) m (→‎Oprava tří překlepů) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 1. 4. 2008, 21:17 (editovat) (zrušit editaci) A0 (diskuse \| příspěvky) m (Robot opravil přesměrování na Jazyk (řeč) - Změněn(y) odkaz(y) na Jazyk (lingvistika); cosmetic changes) Přejít na další porovnání →
'''Tykání''' je v některých [[~~jazyk~~Jazyk (~~řeč~~lingvistika)\|jazycích]] způsob [[oslovení\|oslovování]] jedné osoby pomocí 2. [[osoba (mluvnice)\|osoby]] [[singulár\|jednotného čísla]] (''ty''). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v [[čeština\|češtině]] používá [[vykání]] (oslovování jednotlivého člověka v 2. [[osoba (mluvnice)\|osobě]] množného [[číslo (mluvnice)\|čísla]], ''vy''). V některých jiných jazycích, např. [[němčina\|němčině]], se obdobně využívá [[onikání]] (oslovování ve 3. osobě množného čísla, ''oni''), případně dalších jazykových prostředků. V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního [[pozdrav]]u (''nazdar, ahoj, čau''). Při vykání se používá formální ''dobrý den'' a ''na shledanou''. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním [[jméno\|jménem]] či [[přezdívka\|přezdívkou]]. Oslovení ''pane, paní'' je formální a obvykle se používá jen při vykání. {{Lingvistický pahýl}} [[Kategorie:Společenské instituce]] [[Kategorie:Lingvistická morfologie]]