Tykání: Porovnání verzí

Přidáno 7 bajtů ,  před 12 lety
m
Robot opravil přesměrování na Jazyk (řeč) - Změněn(y) odkaz(y) na Jazyk (lingvistika); cosmetic changes
m (Robot opravil přesměrování na Jazyk (řeč) - Změněn(y) odkaz(y) na Jazyk (lingvistika); cosmetic changes)
'''Tykání''' je v některých [[jazykJazyk (řečlingvistika)|jazycích]] způsob [[oslovení|oslovování]] jedné osoby pomocí 2. [[osoba (mluvnice)|osoby]] [[singulár|jednotného čísla]] (''ty''). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v [[čeština|češtině]] používá [[vykání]] (oslovování jednotlivého člověka v 2. [[osoba (mluvnice)|osobě]] množného [[číslo (mluvnice)|čísla]], ''vy''). V některých jiných jazycích, např. [[němčina|němčině]], se obdobně využívá [[onikání]] (oslovování ve 3. osobě množného čísla, ''oni''), případně dalších jazykových prostředků.
 
V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního [[pozdrav]]u (''nazdar, ahoj, čau''). Při vykání se používá formální ''dobrý den'' a ''na shledanou''. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním [[jméno|jménem]] či [[přezdívka|přezdívkou]]. Oslovení ''pane, paní'' je formální a obvykle se používá jen při vykání.
 
{{Lingvistický pahýl}}
 
[[Kategorie:Společenské instituce]]
[[Kategorie:Lingvistická morfologie]]
16 076

editací