Nebeská mechanika: Porovnání verzí

'''Nebeská mechanika''' je vědní obor ležící na rozhraní mezi [[astronomie|astronomií]] a teoretickou [[mechanika|mechanikou]], zabývající se popisem pohybu [[kosmické těleso|kosmických těles]] [[Vesmír|vesmírem]] a určováním jejich drah. Metody klasické nebeské mechaniky jsou založeny na využití [[Newtonův gravitační zákon|Newtonova zákona všeobecné gravitace]] a jeho [[Newtonovy pohybové zákony|tří pohybových zákonů]], s jejichž pomocí lze odvodit téměř všechny pohyby [[planeta|planet]] ve [[Sluneční soustava|Sluneční soustavě]]; pouze ve speciálních případech (např. stáčení [[Perihélium|perihelu]] dráhy [[Merkur (planeta)|Merkuru]]) je nutno přihlédnout k [[obecná teorie relativity|relativistickým efektům]]. Hlavním úkolem nebeské mechaniky je výpočet poloh nebeských těles v budoucnosti na základě stanovených [[elementy dráhy|elementů dráhy]] z minulého pozorování. Až do roku 1957 se toto týkalo pouze přirozených kosmických těles ([[Měsíc (měsíc)|Měsíce]]e, [[planeta|planet]], [[planetka|planetek]], [[kometa|komet]] a složek [[dvojhvězda|dvojhvězd]] a násobných hvězd); od startu [[Sputnik 1|Sputniku 1]] se nebeská mechanika začala zabývat i [[umělé kosmické těleso|umělými kosmickými tělesy]] a dnes je nedílnou součástí technického oboru [[astrionika]]. Ta na rozdíl od klasické nebeské mechaniky zohledňuje i jiné síly, než gravitační, zejména působení tahu motorů, vliv [[aerodynamický odpor|aerodynamického odporu]] a [[tlak záření|tlaku záření]].

Prvopočátky nebeské mechaniky je možné položit už do mladší doby kamenné, kdy byly vybudovány první megalitické stavby (např. [[Stonehenge]] v jižní [[Anglie|Anglii]]), sloužící zřejmě ke sledování pohybu [[Měsíc (měsíc)|Měsíce]]e a k předpovědím [[zatmění Měsíce]] a [[zatmění Slunce|Slunce]]. Také staří [[Egypt|Egypťané]] využívali astronomických pozorování k předpovědím [[Nil|nilských záplav]].