Wes Montgomery: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstranění linku na rozcestník Swing s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Swing (hudba) |
|||
Řádek 27:
Od roku [[1959 v hudbě|1959]] nahrává Montgomery pro [[label]] [[Riverside Records]] a to až do roku [[1963 v hudbě|1963]], kdy tato nahrávací společnost [[bankrot|zbankrotovala]]. Nahrávky z tohoto období jsou jazzovými fanoušky a [[kritik]]y považovány za Montgomeryho nejlepší a nejvlivnější. Dvě nahrávací [[session]] z ledna [[1960 v hudbě|1960]], které byly vydány na albu ''[[The Incredible Jazz Guitar of Wes Montgomery]]''. Montgomery na nich hraje s kvartetem [[piano|pianisty]] [[Tommy Flanagan|Tommyho Flanagana]], [[kontrabas|basisty]] [[Percy Heath|Percyho Heatha]] a [[bicí|bubeníka]] [[Albert “Tootie” Heath|Alberta “Tootie” Heatha]]. Na tomto albu je asi nejslavnější montgomeryho skladba ''Four of Six''. Téměř všechna montgomeryho práce pro label Riverside byla s malými jazzovými tělesy, většinou to byla [[kvarteto|kvartety]] nebo [[kvintet]]y. Většinou dohromady hráli svižné [[Swing (hudba)|swingov]]é skladby a pomalé [[melancholie|melancholické]] [[balada|balady]].
V roce [[1964 v hudbě|1964]] přechází Montgomery na dva roky k [[Verve|Verve Records]]. Během těchto let hraje Montgomery většinou s různými [[orchestr]]y a jeho hudba se pomalu začíná přesouvat od jazzu k [[pop-music|pop music]]. Jedinou významnou výjimkou bylo živé album ''Smokin’ at the Half Note'', které nahrál společně s [[Winton Kelly|Winton Kelly Triem]]. Jeho živé koncerty, které odehrál během této doby, byly ale stále velmi nadprůměrné. Svědčí o tom například i [[audio]] i [[video]] nahrávky z roku [[1965 v hudbě|1965]] z jeho koncertního turné po Evropě.
Po dvou letech u Verve začal montgomery vydávat u [[A&M Records]]. Jeho hudební kariéra tak definitivně sklouzla k popu. Všechna tři alba, které během nahrávání pro Verve vydal (vyšla v letech [[1967 v hudbě|1967]] a [[1968 v hudbě|68]]) obsahovala většinou orchestrální [[cover verze]] známých popových hitů v orchestrálním hávu (''Scarborough Fair'', ''I Say a Little Prayer for You'', ''Eleanor Rigby'' a další). Byly to instrumentálky, kde melodickou linku hrála právě montgomeryho kytara. Tyto nahrávky byly sice nejprodávanější ze všech za celou jeho kariéru, kritika je ovšem zavrhla. Svými inovativními sólovými [[riff]]y ale i přesto inspiroval mnoho jazzových kytaristů.
| |||