Adam František Kollár: Porovnání verzí

Byl poradcem ministrů a [[královna|královny]], členem různých komisí a dvorním rádcem. Původně studoval [[teologie|teologii]], ale z [[jezuitský řád|jezuitského řádu]] vystoupil před svým vysvěcením. Od roku [[1749]] pracoval v dvorní [[knihovna (místnost)|knihovně]] ve [[Vídeň|Vídni]] a v roce [[1774]] se stal jejím ředitelem. Je autorem pramenů k dějinám [[Vídeň|Vídně]] a k [[Turecko|turecké]] expanzi v [[Uhersko|Uhersku]]. Osvědčil se jako znalec [[dějiny práva|právních dějin]], [[filozofe]] a [[pedagogika|pedagogiky]], [[Slovania|slovanských]] a [[Orient|orientálních]] [[jazyk (lingvistika)|jazyků]] a jako [[editor]]. Chtěl založit vědeckou společnost

Ve svých návrzích požadoval zrušení [[nevolnictví]], zdanění [[šlechta|šlechty]] a zavedení [[náboženská svoboda|náboženské svobody]]. Poukazoval na to, že stará [[feudál]]ní společnost potřebuje zásadní [[reforma|reformy]]. A. F. Kollár svými názory ovlivnil pozdější školní reformy [[císař]]ovny [[Marie Terezie]]. Projevil se jako stoupenec [[osvícenství|osvícenského]] [[absolutismus|absolutismu]], schvaloval všeobecnou občanskou rovnost. Vzhledem k tomu, že [[šlechta]] odmítla reformy, prosazoval posílení panovnické moci (dílo ''De originibus et usu perpetuo potestatis legilatoriae circa sacra apost. regnum Ungariae''). Kollárovo vystoupení pobouřilo privilegované stavy, a proto bylo jeho dílo veřejně spáleno na [[Bratislava|bratislavském]] náměstí. Založil rozsáhlou [[knihovnaKnihovna (instituce)|knihovnu]] a založil studium [[Slovania|slovanských]] [[dějiny|dějin]].