Misie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m preklep a pahyl - cast ; dobrej clanek ;-) |
různé drobnosti a obrázek |
||
Řádek 1:
'''Misie''' (z [[latina|lat]]. ''missio'', poslání) znamená původně soustavné šíření [[křesťanství|křesťanské]] [[víra|víry]]
==Monoteismus a vznik misie==
Slovo misie je sice křesťanského původu, samo šíření náboženské víry kázáním atd. je však starší. Začíná se vznikem [[monoteismus|monoteistických]] náboženství, která se neomezují na příslušníky určitého kmene, obce, národa nebo společnosti. U starších, tzv. pohanských náboženství, která sdružovala konkrétní lidská společenství a do nichž se lidé rodili, by nic takového nemělo smysl. Ještě v antice se předpokládalo, že kdokoli se narodí nebo přižení do určitého rodu, přistěhuje do určitého města, bude se účastnit i jeho náboženských obřadů.<ref>Fustel de Coulanges, ''Antická obec''. Praha 1998, kap. I.; Sokol, ''Člověk a náboženství''. Praha 2003, kap. 4, 6, 8.</ref>
Monoteismus znamená nejen obrat k jednomu univerzálnímu [[Bůh|Bohu]], ale také k jednotlivému člověku, který ho má přijmout jako svého Boha. Příslušnost k monoteistickému náboženství není dána narozením nebo původem, nýbrž rozhodnutím člověka a přijetím určité životní praxe. Monoteistická náboženství se tedy nevymezují příbuzensky a místně, nýbrž jistými požadavky, které kladou na každého věřícího.<ref>Srv. [[Kniha Exodus|Exodus]] 19,5; [[Kniha žalmů|Žalm]] 67 aj. </ref> Vyžadují sice také účast na náboženském společenství a jeho obřadech, kromě toho ale i individuální přijetí nějakých naučných obsahů ([[vyznání víry]], [[dogma]]) a mravních zásad.
Jakmile je náboženská příslušnost určena více méně individuálním rozhodnutím, otvírá se také možnost individuálního [[obrácení]], a tedy i přesvědčování, kázání a misie. Tuto změnu lze sledovat například v textech [[Avesta|Avesty]] nebo v [[židovství]], zejména u [[prorok]]ů [[Starý zákon|Starého zákona]].
: ''Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není''. ([[Kniha Izajáš|Iz]] 45,22)
Proto se už v pozdním židovství vyskytují lidé, kteří se v něm nenarodili, nýbrž přijali je vlastním rozhodnutím, tzv. [[Proselytismus|proselyté]]. Takový člověk ovšem obvykle nedosáhl plného uznání a označoval se jako [[ger]].
==Křesťanské misie==
Už vzhledem k okolnostem svého vzniku bylo křesťanství od začátku náboženství nejen monoteistické, ale také misijní, založené na kázání [[Ježíš z Nazareta|Ježíše z Nazareta]] a jeho žáků a na individuálním pokání a obrácení. V závěru [[Matoušovo evangelium|Matoušova evangelia]] říká Ježíš svým apoštolům:
: ''Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal''. ([[Evangelium podle Matouše|Mt]] 28,19n)
První křesťanské misie, jak ji popisují zejména [[Skutky apoštolů]], se obracela hlavně na židovské obce ve východním Středomoří, brzy se však rozšířila – hlavně zásluhou apoštola [[Pavel z Tarsu|Pavla]] – i mezi „pohany“. Uznání těch, kdo předtím nebyli Židy, za plnoprávné křesťany, je jedním z hlavních témat Pavlova kázání. Křesťané tedy pokládali šíření víry ve svém okolí za přímý příkaz a povinnost, uloženou samým Kristem.
[[Soubor:Ricci1.jpg|thumb|Italský jezuita [[Mateo Ricci]] (1552–1610) působil jako misionář v [[Čína|Číně]].]]
Už ve 4. století, když se křesťanství ukázalo výhodným spojencem císařů a vládců, se situace změnila a křesťanská misie byla často „podporována“ a také zneužívána k politickým účelům. Tak tomu bylo v celých dějinách křesťanství, až po koloniální výboje 19. století. Problém násilného šíření náboženství se ovšem týkal podobně i [[islám]]u. Ačkoli [[Korán]] před tím na několika místech varuje,<ref>Srovnej [[Súra]] 10,99; 13,40. </ref> raně středověké šíření islámu bylo z velké části také spojeno s dobyvačnou expanzí, zejména na [[Blízký východ|Blízkém východě]] a v
Nicméně vedle toho působila ve střední, severní i východní Evropě i upřímná misijní činnost zejména mnichů, kteří přinesli křesťanství do velké části Evropy i
Novou vlnu křesťanského misijního úsilí přinesly objevitelské cesty na začátku 16. století, zčásti zamýšlené i jako cesty misijní. Když se však ukázalo, co všechno lze za mořem získat, mocenské zájmy zřetelně převládly a misijní úsilí diskreditovaly do té míry, že se tomu sami misionáři museli bránit. Misijní činnost v jihovýchodní Asii vyhradil papež Portugalcům, v Jižní Americe se o ni dělili Španělé a Portugalci.
Do misií výrazně zasáhly i křesťanské řády, hlavně [[františkáni]], [[dominikáni]] a [[jezuité]]. Zejména v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]] budovali v nepřístupných oblastech jakási teokratická hospodářství, (např. tak zvané [[redukce (misie)|redukce]]), jež se dobře osvědčila a dodnes zanechala zjevné stopy v Jižní i Střední Americe. V různých oblastech světa to byli právě misionáři, kteří studovali a popsali domorodé jazyky, vytvořili pro ně písmo a gramatiku a mnohé z nich tak zachránili před zánikem.
Dalším obdobím už dobře organizovaných misií
==Misie v současnosti==
Řádek 31 ⟶ 32:
V současné době působí po světě tisíce misionářů různých křesťanských církví, ale i muslimů a zejména „svobodných církví“ ze Severní Ameriky. Evropské církve misijní činnost spojují s rozvojovou, zdravotní a hospodářskou pomocí, kde působí tisíce dobrovolných skupin, a to i z České republiky. Současné misie se snaží co nejvíce respektovat místní kulturu, misionáři nezakládají pevné stanice, nýbrž hledají místní spolupracovníky a vytvářejí malé křesťanské skupiny, které často působí v soukromých domech a bytech, provozují malé rozhlasové stanice a šíří křesťanskou literaturu.
Zejména skupiny svobodných církví, ale také
==Vnitřní misie==
Řádek 53 ⟶ 54:
* [http://www.crusadewatch.org/index.php Portál kritiky evangelismu a misií]
===Literatura===
* J. Kubíková, ''Křesťanská misie v 16.
[[Kategorie:Náboženské pojmy]]
| |||