Ismail Kadare

Ismail Kadare je jeden z nejvýznamnějších představitelů albánské literatury. Věnuje se próze a poezii. Narodil se roku 1936 v Gjirokastře, kde také absolvoval střední školu. V roce 1958 dokončil studium albánštiny na Tiranské univerzitě. Později strávil dva roky na Gorkého institutu v Moskvě.
Literární tvorbu započal už na gymnáziu, ale proslavil se především dílem Moje století (Shekulli im, 1961), po kterém následovala další básnická díla jako Sluneční motivy (Motive me diell, 1968) a Čas (Koha, 1976). Nejvýznamnějším jeho básnickým dílem je lyricko epická poéma Proč se přemýšlí o těchto horách (Përse mendohen këto male, 1964), která reflektuje osudy albánského národa a Albánské strany práce. Kadareovo básnické dílo vyniká hlubokými myšlenkami a originální kompozicí.
Co se týče prózy, věnoval se psaní povídek, novel i románů. Jeho prozaická díla jsou charakteristická historicko-filozofickými úvahami a hlubokými myšlenkami často vyjádřenými pomocí výpustek, na základě asociací nebo historických souvislostí. Myšlenka románu Generál mrtvé armády (Gjenerali i ushtrisë së vdekur, 1964) je albánská láska ke svobodě. Námět nezdolného albánského ducha napříč staletími použil také v románu Hrad (Kështjellë, 1975). V románu Kamenná kronika (Kronikë në gur, 1970) kritizuje styl myšlení venkovanů a zpátečnické tradice. O důležitých historických problémech mluví ve sbírkách povídek a novel Dřívější znak (Emblema e dikurshme, 1970), Most se třemi oblouky (Ura me tri harqe, 1978) a Chladnokrevnost (Gjakftohtësia, 1980). Neobyčejnost jeho talentu tkví v umění zacházet s historickou látkou, které dává nadčasovost. Dalším významným dílem z jeho tvorby, ale i celé novoalbánské literatury je román Velká zima (Dimri i madh, 1977). Nejlepší Kadareova díla byla přeložena do mnoha světových jazyků a přijata čtenářským publikem.
Kniha "Evropská identita Albánců - důkaz" z roku 2006, jejíž části publikoval deník Shekulli, rozpoutala polemiku mezi ním a Rexhepem Qosjou. Zatímco Kadare charakterizuje albánskou identitu jako západní, Qosja tvrdí, že je albánská identita na pomezí mezi východem a západem, islámem a křesťanstvím.