Nestorios: Porovnání verzí

'''Nestorios''', [[řecky]] '''({{vjazyce2|el|Νεστόριος'''}}, [[latina{{vjazyce2|la|latinsky]] '''Nestorius''',}}; (po [[381]] [[Germanicia]] – asi [[451]] [[Horní Egypt]]) byl [[konstantinopol]]ským [[patriarcha|patriarchou]] ([[428]] – [[431]]), azpravidla označovaným za autora jedné z [[křesťanství|křesťanských]] [[hereze|herezí]], [[kacířnestoriánství]]em.

Jako představitel [[antiošská škola|antiošské školy]] se postavil proti novému pojmenování, které začalo být připisováno [[Ježíš]]ově matce [[Maria|Marii]] – {{Cizojazyčně|el|θεοτόκος}} (''[[Theotokos]]'' nositelka Boha, bohorodička). Namísto něj prosazoval titul {{Cizojazyčně|el|Χριστοτόκος}} (''christotokos'' nositelka Krista). Představitelé [[alexandrijská škola|alexandrijské školy]], především [[Cyril Alexandrijský]] rozvířili nato teologickou debatu o skutečných Nestoriových postojích. Otázka se netýkala pouze Marie, avšak především osoby [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] a jejího vnímání, v další řadě pak sporů mezi [[patriarchát]]y v Antiochii a [[Alexandrie|Alexandrii]], vlivu císaře na konstantinopolský stolec a [[papežský primát|papežského primátu]].

Nestorios se stavěl označení Panny Marie jako ''theotokos'', neboť se domníval, že zpochybňuje ve skutečnosti Ježíšovo božství. Marii považoval za matku pouze lidské části Ježíšovy osobnosti (lidské [[přirozenost]]i). Cyril Nestoriovi vytýkal, že tak vlastně popírá [[vtělení]] Boha v Ježíši Kristu, a že z Ježíše vytváří dvě rozlišené osoby. –Roku jednu[[1895]] lidskouvšak abyl jednunalezen božíspis –''Hérakleidův kterébazar'', který Nestorios sepsal ke sklonku svého života. V knize odmítá [[hereze|herezi]], z níž byl obviněn, a jeho popis Krista se dělívelmi podobá formuli [[Chalkedonský koncil|Chalkedonského koncilu]] roku [[451]]. Z nálezu je jisté, že Nestorios neučil o jedinédvou těloosobách v Kristu, a tudíž nezastával nauku označovanou jako [[nestoriánství]].<ref>{{citace monografie|příjmení=Kraft|jméno=Heinrich|titul=Slovník starokřesťanské literatury|vydavatel=Karmelitánské nakladatelství|místo=Kostelní Vydří|rok=2005|strany=214|isbn=80-7192-516-0}}</ref>

Císař Theodosius II. ([[401]] – [[450]]) posléze svolal [[ekumenický koncil]] do [[Efesos|Efesu]], který se měl této otázce věnovat. Podporoval přitom konstantinopolského patriarchu, kdežto [[papež]] [[Celestin I.]] stál na straně Cyrilově. Cyril pak zahájil [[Efeský koncil]] za nepřítomnosti antiošských biskupů, kteří nestačili přijet, a koncil tak Nestoria sesadil.

V následujících měsících bylo sedmnáctisedmnáct [[biskup]]ů, kteří Nestoria podporovali, sesazeno. [[3. srpen|3. srpna]] [[433]] pak na nátlak své sestry [[Pulcheria|Pulcherie]] císař poslal Nestoria do vyhnanství do hornoegyptského kláštera. Nestoriovy spisy byly zničeny, dochovaly se pouze zčásti v [[syrština|syrštině]]. Celý spor zapříčinil rozdělení církve a oddělení [[nestoriánské církve|nestoriánských církví]] zvláště ve Střední Asii a na Středním Východě, které dodnes Nestoriovu christologii antiošského typu (dvě přirozenosti, dvě [[hypostaze]], jedna osoba –{{Cizojazyčně|el|πρόσωπον}} v Kristu) uchovávají.<ref>{{citace sborníku|příjmení=Simonetti|jméno=Manlio|titul=Nestorio/nestorianesimo|příjmení sestavitele=Di Berardino|jméno sestavitele=Angelo|sborník=Nuovo Dizionario Patristico e di Antichità Cristiane, vol. II|vydavatel=Marietti|místo=Genova; Milano|rok=2007|strany=3485}}</ref>