Alexandre de Beauharnais: Porovnání verzí

Alexandre, Vicomte de Beauharnais se vyznamenal během americké [[válka o nezávislost|války o nezávislost]], kde působil ve francouzském expedičním sboru pod velením generála [[Rochambeau]]. Od roku [[1784]] sloužil v jízdním pluku Royal-Champagne a roku [[1788]] dosáhl hodnosti [[major]]a. Při výbuchu revoluce se stal za šlechtu poslancem zasedání generálních stavů. Byl jedním z prvních šlechticů, kteří v Národním shromáždění přestoupili k třetímu stavu. V první fázi revoluce byl považován za předního politika a v době pokusu o útěk krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]] s rodinou byl Alexandre předsedou Národního shromáždění (červen [[1791]]). Krátce poté se vrátil do armády a stal se generálním adjutantem severní armády pod velením generála [[Custine]]. V armádě byl úspěšný a 7. září [[1792]] byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Pak roku [[1793]] převzal již jako divizní generál (povýšen 8. března 1793) vrchní velení rýnské armády (23. května 1793). Z funkce však krátce nato odstoupil, na základě [[Carnot]]ova dekretu, nařizujícího odchod šlechticů z armády. V důsledku falešného obvinění byl zatčen roku [[1794]] a revolučním tribunálem byl odsouzen k smrti. Zemřel na popravišti 4 dny před pádem [[Robespierre|Robespier]]ovým a tedy i koncem hrůzovlády. Je pohřben v hromadném hrobě na hřbitově [[Cimetiere de Picpus]] v Paříži. Ve vězení se smířil se svou ženou, od které žil po soudní rozluce odděleně několik let. Manželkou byla [[Josephina Tascher de la Pagerie]] (nar. [[1763]]), též rodačka z ostrova Martinique. Z manželství, které bylo uzavřeno l3. prosince [[1779]], pocházely dvě děti: