Domenico Tardini: Porovnání verzí

V roce [[1952]] jej Pius XII. jmenoval státním podsekretářem pro mimořádné církevní záležitosti, v této pozici úzce spolupracoval se „státním (pod)sekretářem“ [[Pavel VI.|Giovannim Batistou Montinim]], pozdějším papežem Pavlem VI. (státní podeskretář Montini fakticky vykonával většinu činností příslušících státnímu sekretáři, ale formálně jím jmenován nikdy nebyl a ani nebyl v této době kardinálem. Některé význačné rozhodování spadající obvykle do gesce státního sekretáře navíc vykonával osobně Pius XII., což byl patrně hlavní důvod, proč po smrti Maglioneho nikoho na jeho místo nejmenoval). Od konce roku [[1954]], kdy byl Montini jmenován [[arcibiskup milánský|arcibiskupem milánským]], Tardini defaktode facto vykonával funkci státního sekretáře sám, ovšem formálně se jím stal až [[14. prosinec|14. prosince]] [[1958]], kdy jej jmenoval [[Jan XXIII.]] O den později pak byl jmenován [[kardinál]]em a [[27. prosinec|27. prosince]] titulárním [[arcibiskup laodicejský|arcibiskupem laodicejským]]. V době těchto jmenování však již trpěl vážnými zdravotními problémy, pro chatrné zdraví koneckonců údajně odmítl jmenování kardinálem již v roce [[1953]] (tehdy ovšem ještě papež Pius XII. dodržoval zvyk, že kardinálů nesmí být více než 70, a Tardini nechtěl v jejich sboru zabírat místo). Jelikož Jan XXIII. omezení počtu kadinálů zrušil a na jeho jmenování trval, Tardinimu nezbylo, než je přijmout. Jeho zdraví se rychle zhoršovalo, mimo jiné se negativně projevilo zvýšené pracovní vypětí spojené s přípravou [[2. vatikánský koncil|druhého vatikánského kocilu]]. Kardinál Tardini zemřel 30. července 1961.