Gerhard von Scharnhorst: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
{{smazat}}
Gerhard Johann David von Scharnhorst (12. listopadu, 1755 - 8. června, 1813), Prussian generál, byl narozen u Bordenau se blížit k Hanoveru, akcie farmáře.
On uspěl v vzdělávat sebe a v zabezpečovat přijetí do vojenské akademie Wilhelmstein, a v 1778 dostával provizi ve Hanoverian službě. On zaměstnal intervaly plukovní povinnosti v další self-vzdělání a literární dílo. V 1783 on byl přenesený do artilérie a jmenoval na novou dělostřeleckou školu v Hanoveru. On už založil vojenský žurnál, který pod různými jmény vytrval obdělávat 1805, a v 1788 on navržený, a z části publikoval, Handbuch für Offiziere v anwendbaren doupěte Teilen der Kriegswissenschaften. On také publikoval v 1792 jeho Militarische Taschenbuch für doupě Gebrauch im Felde.
Příjem, ze kterého on pocházel jeho spisy byly jeho hlavní prostředky k podpoře, pro on byl ještě nadporučík a ačkoli farma Bordenau produkovala malý součet každoročně on měl manželku (Clara Schmalzová, sestra Theodora Schmalze, první ředitel Berlínské univerzity) a rodina tvrdit. Jeho první kampaň bylo to 1793 v Nizozemsku, ve kterém on sloužil pod vévodou Yorka s vyznamenáním. V 1794 on se účastnil obrany Menin a připomínal útěk posádky v jeho Vertheidigung der Stadt Menin (Hanover, 1803), který, vedle jeho papíru Zemřít jako Ursachen des Glücks der Franzosen im Revolutionskrieg, je jeho best-known pracovat. Krátce po tomto on byl podporován hlavní a zaměstnaný na osazenstvech Hanoverian kontingentu.
[[http://wikipedia.infostar.cz/g/ge/gerhard_johann_david_von_scharnhorst.html]]▼
V 1795, po míru Basileje, on se vrátil k Hanoveru. On byl touto dobou tak dobře známý armádám různých spřátelených států to od několik je on dostal pozvání přenést jeho služby. Toto nakonec vedl k jeho zaujímat sebe ke králi Pruska, kdo dal jemu patent šlechty, řada nadporučíka-plukovník a plat více než dvakrát jak velký jako to on přjímal v Hanoveru (1801). On byl zaměstnán, téměř jako věc kursu, v důležité vzdělávací práci u válečné akademie Berlína, on měl Clausewitz jako jeden z jeho žáků a on byl zakladatel Berlína vojenská společnost. V mobilizations a bezpečnostním opatření, které značilo roky 1804 a 1805. a ve válce 1806 to byl přirozený důsledek, Scharnhorst byl vedoucí generálního štábu (nadporučík-proviantní důstojník) vévody Brunswicka, přijal drobnou ránu u Auerstadt a vyznamenal se jeho vážným rozhodnutím během ustoupit pruské armády. On připojil sebe k Blücher v posledních fázích katastrofální kampaně, byl braný zajatec s ním u kapitulace Ratkau, a, být krátce vyměněn, nudný patron prominentní a téměř rozhodující role ve vedení L'Estocq je pruský sbor, který sloužil s Rusy. Pro jeho služby u Eylau, on dostal rozkaz hrnout se le merité.
To bylo nyní zřejmé, že Scharnhorst byl více než oslnivý štábní důstojník. Vzdělaný v tradicích Sedm války roků, on měl postupně, zatímco jeho zážitek se rozšířil, zbavil jeho mysl staromódních forem války, a to bylo podrubáváno na něm že “národní” armáda a politika bojování rozhodných bitev osamoceně reagovali na politickou a strategickou situaci vytvořenou Francouzskou revolucí. Kroky který on změnil profesionála dlouho-opravit armádu Pruska, rozbitý u Jeny, do národní armády jak my známe to to-day, založený na univerzální službě, byl pomalý a pracoval. On byl podporován hlavní-generál nemnoho dnů po míru Tilsit, a se umístil jako hlava pověření reformy, ke kterému byl jmenován tím nejlepším z mladších důstojníků takový jako Gneisenau, Grolman a Boyen. Stein sám se stal členem pověření a zabezpečil Scharnhorst libovolný přístup ke králi tím, že přiměje jej, aby byl jmenován pobočník- generál. Ale Napoleonova podezření byla rychle vzrušená a král měl opakovaně viset nebo zrušit reformy doporučený.
V 1809 válka mezi Francií a Rakouskem probudila předčasné naděje ve straně vlastenců, který dobyvatel nepropadl k poznámce. Přímým použitím na Napoleona, Scharnhorst se vyhnul výnosu 26. září, 1810, whereby všichni cizinci měli opustit pruskou službu ihned, ale když v 1811-1812 Prusko bylo nuceno k dohodě s Francií proti Rusku a expedovalo pomocnou armádu sloužit dolů Napoleon má objednávky, Scharnhorst opustil Berlín na neomezené dovolené. Mimo službu on psal a vydával práci na střelných zbraních, Uber umře Wirkung des Feuergewehrs (1813). Ale ustoupit od Moskvy konečně znil jako telefon do zbraní pro novou národní armádu Pruska.
Scharnhorst byl odvolán k ředitelství krále, a poté, co odmítl vyšší pošta byla vyrobená vedoucí personálu k Blücher, v jehož ráznosti, energii a vlivu s mladými vojáci, které on měl dokončí důvěru. První bitva Lützen nebo Gross-Gotschen byl porážka ale velmi odlišná porážka od těch který Napoleon byl hitherto zvyklý zasadit. V tom Scharnhorst dostal ránu v noze, ne v sobě hrob, ale brzy dělal smrtelníka fatigues ustoupit do Dresden, a on podlehl tomu na 8. června u Prahy, kde on byl poslaný vyjednávat s Schwarzenberg a Radetzky pro vojenskou intervenci Rakouska. Krátce před jeho smrtí on byl povýšený na řadu nadporučíka-generál. Frederick William III vztyčil sochu v upomínku na něj, Rauch, v Berlíně.
Vidět K von Clausewitz, Über das Leben und doupě Charakter des generála v. Scharnhorst; Hermann von Boyen, Beiträge zur Kenntnis des generála v. Scharnhorst; žije z Schweder (Berlin, 1865), Klippel (Leipzig, 1869); M Lehmann (Leipzig, 1886-1888, důležitá práce ve dvou hlasitostech); také Max Jöhns, Gesch. der Kriegswissenschaften, iii. 2154; Weise, Scharnhorst und umřou Durchfuhrung der altgemeinen Wehrpflicht (1892); von Holleben, Der Frühjahrsfeldzug, 1813 (1905); a FN Maude, Leipzig kampaň (1908).
Odkaz
| |||