Římská shromáždění: Porovnání verzí

Přidáno 19 bajtů ,  před 14 lety
m
tribujní -> tributní, několik menších úprav
m (Robot změnil kategorii Kategorie:Starověké římské právo)
m (tribujní -> tributní, několik menších úprav)
Mezi '''římská lidová shromáždění''' (''comitia'') patřily '''''comitia curiata''''' (kurijní„kurijní shromážděníshromáždění“), '''''comitia centuriata''''' (setninové„setninové shromážděníshromáždění“) a '''''comitia tributa''''' (tribujní„tributní shromážděníshromáždění“). Kromě komicií existovalo ještě '''''concilium plebis''''' (shromáždění„shromáždění plebejůplebejů“), ovšem na něm měli účast pouze [[plebej]]ové. Těmto institucím příslušela zákonodárná a soudní pravomoc v politickém systému [[Římská republika|římské republiky]] a byly zodpovědné za volbu úředníků (''[[magistratus]]'').
 
Na rozdíl od zákonodárců v moderních právních státech tvořil římská lidová shromáždění veškerý římský lid (''populus Romanus''), nikoli pouze vybraní zastupitelé. Komicie představovaly instituce obdařené zákonodárnou mocí, které navíc směly schválit normu působící [[Retroaktivita|retroaktivně]] (''ex post facto'') či dosáhnout odsouzení osoby v trestněprávním řízení. Nicméně prostí občané, kteří se účastnili jednání shromáždění, nesměli předkládat vlastní návrhy zákonů (takovým oprávněním disponovali pouze kompetentní úředníci), ani o nich debatovat. Navíc museli být fyzicky přítomní v místě konání schůze příslušné komicie. Lidovým shromážděním náležela také soudní moc, ovšem část tohoto oprávnění byla v době pozdní republiky přenesena na nově zřízené stálé soudní dvory (''quaestiones perpetuae''). Zřetelná absence [[Dělba moci|dělby moci]] však neznamenala, že by římská forma vlády zcela postrádala princip kontroly a vyvážení (ve skutečnosti bylo vnitřní uspořádání římské republiky pozoruhodně propracované a poměrně komplikované). V období pozdní republiky získalo rozhodující legislativní moc concilium plebis (odvozené z comitia tributa), jež tak vytěsnilo lidová shromáždění.
 
=== Comitia centuriata ===
Podle tradičního pojetí římských dějin bylo setninové shromáždění zřízeno za vlády předposledního krále [[Servius Tullius|Servia Tullia]], vznik tohoto sněmu stejně jako vznik tribujníhotributního shromáždění byl však podle všeho pozdějšího data. Setninové shromáždění tvořili všichni [[Římské občanství|římští občané]], kteří byli rozděleni do 193 setnin (''centuriae''). Ty byly uspořádány do šesti tříd (''classes'') určených na základě majetkového [[Census|censu]] občanů. Na základě reformy z roku [[367 př. n. l.]] připadalo na první třídu (jež se skládala ze senátorů a [[Equites|jezdců]]) 98 ze 193 setnin, takže mohla dosáhnout většiny, aniž by bylo nutné se dotazovat na názor ostatních tříd. Reforma uskutečněná [[censorcenzor]]em [[Gaius Flaminius|Gaiem Flaminiem]] v roce [[220 př. n. l.]] přiblížila setninové shromáždění shromáždění tribujnímutributnímu a snížila počet setnin první třídy na 88. Od tohoto okamžiku bylo tedy ke schválení jakéhokoli návrhu zapotřebí také hlasů některé z nižších tříd. Pojem „setnina“ byl chápán jako termín užívaný k označení skupiny hlasujících, nebyla tím tedy myšlena stovka mužů. Například pět setnin hlasujících naposledy se skládalo z nejchudších Římanů, kteří podle zjištění censu vlastnili jen nepatrný nebo vůbec žádný výměr půdy. Měly proto mnohonásobně více členů než setniny bohatých. Jelikož hlasy nebyly počítány podle občanů, nýbrž podle setnin, náležel patricijům politický vliv neúměrný jejich zastoupení ve společnosti. V každé ze setnin proběhlo nejprve hlasování jejích členů, z něhož vzešlo určení kolektivní vůle setniny. Hlasy jednotlivých setnin byly vyvolávány podle tříd, takže nejprve volily setniny první třídy, po nich druhé, třetí atd. Tak se dělo, dokud nebylo dosaženo většiny 97 setnin, což znamenalo, že setniny nejchudších občanů se jen málokdy zapojily do hlasování.
 
Jelikož uvnitř posvátných hranic města Říma (''[[pomerium]]'') bylo zapovězeno shromažďování vojenských sil, comitia centuriata, která byla původně vojenským shromážděním, se nemohla scházet ve městě samotném. Shromáždění bylo proto svoláváno na Martovo pole (''[[Campus Martius]]''), které bylo jedním z mála dostatečně rozlehlých míst, na němž se mohla sejít celá svobodná mužská populace Říma. Shromáždění řídil [[Římský konzul|konzul]] či [[praetor]], případně [[interrex]] při mimořádných volbách konzulů (pokud oba stávající zemřeli během svého funkčního období). Velikost tohoto tělesa a s tím související obtíže technického rázu měly za následek, že setninové shromáždění postupně pozbylo svoji funkci zákonodárného orgánu římské republiky. Ke konci republiky se jeho činnost omezovala na volbu censorůcenzorů, praetorů a konzulů, ačkoli čistě formálně mu i nadále příslušela legislativní pravomoc. Například zákon, jímž byl [[Cicero]] v roce [[57 př. n. l.]] povolán z vyhnanství, byl přijat setninovým shromážděním. Vedení soudních procesů s občany obviněnými z velezrady (''perduellio'') bylo rovněž svěřeno tomuto shromáždění. Nicméně od těchto řízení se upustilo poté, co na počátku [[1. století př. n. l.]] [[Lucius Appuleius Saturninus]] zavedl zákon na ochranu majestátu (''maiestas'').
Pojem „setnina“ byl chápán jako termín užívaný k označení skupiny hlasujících, nebyla tím tedy myšlena stovka mužů. Například pět setnin hlasujících naposledy se skládalo z nejchudších Římanů, kteří podle zjištění censu vlastnili jen nepatrný nebo vůbec žádný výměr půdy. Měly proto mnohonásobně více členů než setniny bohatých. Jelikož hlasy nebyly počítány podle občanů, nýbrž podle setnin, náležel patricijům politický vliv neúměrný jejich zastoupení ve společnosti. V každé ze setnin proběhlo nejprve hlasování jejích členů, z něhož vzešlo určení kolektivní vůle setniny. Hlasy jednotlivých setnin byly vyvolávány podle tříd, takže nejprve volily setniny první třídy, po nich druhé, třetí atd. Tak se dělo, dokud nebylo dosaženo většiny 97 setnin, což znamenalo, že setniny nejchudších občanů se jen málokdy zapojily do hlasování.
 
Jelikož uvnitř posvátných hranic města Říma (''[[pomerium]]'') bylo zapovězeno shromažďování vojenských sil, comitia centuriata, která byla původně vojenským shromážděním, se nemohla scházet ve městě samotném. Shromáždění bylo proto svoláváno na Martovo pole (''[[Campus Martius]]''), které bylo jedním z mála dostatečně rozlehlých míst, na němž se mohla sejít celá svobodná mužská populace Říma. Shromáždění řídil [[Římský konzul|konzul]] či [[praetor]], případně [[interrex]] při mimořádných volbách konzulů (pokud oba stávající zemřeli během svého funkčního období).
 
Velikost tohoto tělesa a s tím související obtíže technického rázu měly za následek, že setninové shromáždění postupně pozbylo svoji funkci zákonodárného orgánu římské republiky. Ke konci republiky se jeho činnost omezovala na volbu censorů, praetorů a konzulů, ačkoli čistě formálně mu i nadále příslušela legislativní pravomoc. Například zákon, jímž byl [[Cicero]] v roce [[57 př. n. l.]] povolán z vyhnanství, byl přijat setninovým shromážděním. Vedení soudních procesů s občany obviněnými z velezrady (''perduellio'') bylo rovněž svěřeno tomuto shromáždění. Nicméně od těchto řízení se upustilo poté, co na počátku [[1. století př. n. l.]] [[Lucius Appuleius Saturninus]] zavedl zákon na ochranu majestátu (''maiestas'').
 
=== Comitia tributa ===
TribujníhoTributního resp. kmenového shromáždění se účastnili patricijové i plebejové. Všichni římští občané byli kvůli administrativním a volebním účelům roztříděni do 35 kmenů (''[[tribus]]''). Drtivá většina městského obyvatelstva Říma byla rozdělena do čtyř městských tribuí, což individuální hlas těchto občanů odsuzovalo prakticky k bezvýznamnosti. Podobně jako v případě setninového shromáždění, hlasování probíhalo nepřímou metodou a každá z tribuí měla jeden hlas. Výsledek volby byl proto závislý především na postoji členů jednatřiceti venkovských tribuí, v nichž dominovali pozemkoví vlastníci. TribujníTributní shromáždění se konalo na [[Forum Romanum|Foru Romanu]] a volilo nižší úředníky: [[Aedil|kurulské aedily]], [[quaestor]]y a [[Vojenský tribun|vojenské tribuny]] (''tribuni militum''). Až do doby [[Sulla|Sullovy]] [[Římský diktátor|diktatury]], kdy byly zřízeny stálé soudy, mělo tribujnítributní shromáždění na starosti většinu soudních řízení týkajících se méně závažných deliktů.
 
=== Concilium plebis ===
Shromáždění plebejů vzniklo údajně v roce [[494 př. n. l.]] jako důsledek kompromisu mezi patriciji a plebeji. Od svého vzniku hrála tato instituce významnou roli v zápase mezi patriciji a plebeji o politickou moc. Její důležitost spočívala v tom, že se jednalo o první politický orgán, jenž byl zcela ovládán plebeji, jimž tak poskytoval legální nástroj na obranu před zvůlí patricijů. Tento sněm byl identický s tribujnímtributním shromážděním, avšak členství v něm bylo vyhrazeno pouze plebejům. Formálně se tedy nejednalo o jednu z komicií, neboť shromáždění nereprezentovalo celý římský lid. Shromáždění plebejů zpočátku náležela pravomoc přijímat zákony (''plebiscita''), které však zavazovaly pouze prostý lid, nikoli patricije. Kromě toho se zabýval občanskoprávními spory, třebaže tato jeho funkce přestala být využívána po Sullově zavedení stálých soudů. Shromáždění vybíralo z řad plebejů aedily a především [[Tribun lidu|tribuny lidu]], jejichž hlavním úkolem bylo dohlížení na soudní rozhodnutí učiněná patricijskými úředníky, jestliže se jakkoli dotýkala plebejů.
 
Shromáždění plebejů mělo rovněž jisté možnosti jak působit na senát. Nebylo nijak vázáno usneseními senátu (''senatus consultum''), která měla v podstatě formu jakýchsi doporučení nebo navrhovaných opatření, a mohlo je tedy přehlasovat, což byl celkem běžný jev v době pozdní republiky. Obvyklým místem jeho schůzí bylo ''Comitium'' na Foru Romanu. Shromáždění bylo svoláváno tribunem lidu, jenž mu předsedal a předkládal návrhy plebiscit. Senátoři běžně přihlíželi těmto jednáním ze schodů budovy senátu (''[[Curia Hostilia]]''), odkud vyrušovali tribuny během řízení schůzí. Jelikož jednání nebylo zdržováno náboženskými rituály a obřady tak příznačnými pro setninové či tribujnítributní shromáždění, byla procedurální stránka shromáždění plebejů méně komplikovaná. Později se proto stalo rozhodujícím legislativním orgánem republiky. Tato skutečnost byla stvrzena v roce [[287 př. n. l.]] vydáním zákona ''[[Lex Hortensia]]'', v němž byla plebiscita postavena na roveň řádným zákonům (''leges'') a stala se tak závazná vůči všem římským občanům.
 
== Reformy a zánik ==
=== Sullovy změny ===
[[Sulla|Lucius Cornelius Sulla]] prosadil během svého konzulátu v roce [[88 př. n. l.]] sérii tří zákonů, jimiž zabránil tribujnímutributnímu shromáždění a shromáždění plebejů radit se o návrzích zákonů, aniž by jim to předtím dovolil senát svým usnesením. Sullův čtvrtý zákon obnovil v setninovém shromáždění dominanci první třídy – senátorů a nejmocnějších jezdců. Pátý zákon pak odejmul tribujnímutributnímu a plebejskému shromáždění jejich legislativní funkci, čímž byla všechna zákonodárná pravomoc svěřena do rukou restrukturalizovaného setninového shromáždění. TribujnímuTributnímu shromáždění byla ponechána volba nižších magistrátů a vedení soudních líčení, která však nemohla probíhat, pokud k tomu shromáždění nebylo zmocněno usnesením senátu. Tyto reformy byly dočasně zrušeny poté, co se moci v římském státě chopili [[populárové]] v čele s [[Gaius Marius|Gaiem Mariem]] a [[Lucius Cornelius Cinna|Luciem Corneliem Cinnou]]. Po Sullově návratu do Říma a následném nastolení diktatury v roce [[82 př. n. l.]] byly reformy opět uvedeny v účinnost, v níž setrvaly až do Sullovy smrti. Představovaly jednu z nejzásadnějších a nejdalekosáhlejších změn římské ústavy po celou dobu existence římské republiky i císařství.
 
Tyto reformy byly dočasně zrušeny poté, co se moci v římském státě chopili [[populárové]] v čele s [[Gaius Marius|Gaiem Mariem]] a [[Lucius Cornelius Cinna|Luciem Corneliem Cinnou]]. Po Sullově návratu do Říma a následném nastolení diktatury v roce [[82 př. n. l.]] byly reformy opět uvedeny v účinnost, v níž setrvaly až do Sullovy smrti. Představovaly jednu z nejzásadnějších a nejdalekosáhlejších změn římské ústavy po celou dobu existence římské republiky i císařství.
 
=== Za císařství ===
== Externí odkazy ==
*[http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1493 Politické zřízení a úřední funkce v Římě (stránky Antika)]
 
 
{{Překlad
| jazyk = en