Priapos: Porovnání verzí

'''Priapos''' je [[řecko|řecký]] [[bůh]] [[plodnost]]i. Syn [[Dionýsos|Dionýsa]] a [[Afrodita|Afrodity]]. Kult původně maloasijského boha byl přejat Řeky a později i Římany. Narodil se prý ve městě Lampcsace a říká se, že toto město i sám založil. Je to bůh plodnosti ve světě rostlinném i animálním a má moc nad veškerou láskou tělesnou. Priapos byl ochráncem vinohradů, včelařů, zahrad, dobytka (především koz a ovcí) a ryb. V zahradách i na polích byly umísťovány jeho sochy, tak aby zastrašovaly ptáky. Jeho kult se objevuje poměrně pozdě, Homér jej ještě neznal,ale je zmiňován například v údajných dílech Catullových. Z období helénizmu pochází sbírka básní nazvaná Priapea, jedná se o poezii věnující se lascivním motivům. Poezii věnovanou Priapovi najdeme však i ve 20.stol: Priapos [[Sándor Weöres|Sándora Weörese]] (1950) nebo Priapos a [[Eros]] [[Carlo Emilio Gadda|Carla Emilia Gaddy]].[[Lisa Morpurgo Dordoni]] mu věnovala román: Priapova potíž (La noia di Priapo, 1988).<br /> Priapos bývá zobrazován jako starší muž s úrodou v klíně a s olbřímým pyjem. Může být členem Bakchovy družiny. Zvířetem tomuto menšímu božstvu zasvěcenému je osel. <br />Po Priapovi byla pojmenována i porucha erekce, kdy stav ztopoření trvá nepříjemně a nepřiměřeně dlouho. Tzv. [[priapismus]]. A v zoologickém systému nám tohoto boha připomíná kmen: Priapulida, česky [[hlavatci]].<br />Jeho římským protějškem je [[Mutinus mutunus]], zobrazovaný s obrovitým pyjem, občas bylo jeho zobrazení redukováno na pyj samotný. Takové dřevěné či kovové vypodobení sloužilo jako amulet, který mohl zajistit plodnost jak ženě, tak třeba i poli.<br />V naší staroslovanské mytologii mu odpovídá bůh Veles.