Georgios Maniakes: Porovnání verzí

 

Po smrti Michaela IV. byl Maniakes propuštěn a v roce [[1042]] se v hodnosti katepana vrátil zpět do [[Itálie]], kde měl bojovat proti Normanům a [[Langobardi|Langobardům]]. Dosáhl přitom nad nimi vítězství v bitvě u Monopole. V téže době byly ale jeho pozemky v [[Malá Asie|Anatolii]] vydrancovány jeho osobním nepřítelem Romanem Sklerem, jenž byl bratrem milenky císaře [[Konstantin IX. Monomachos|Konstantina IX.]] Skleros kromě toho také znásilnil Maniakovu manželku. Současně Skleros intrikoval proti vojevůdci u císaře, který Maniaka nakonec povolal zpět do Konstantinopole. Rozkaz k návratu a zprávu o znásilnění své ženy obdržel Maniakes ve stejný moment. Rozzuřený generál se proto nechal svými vojáky provolat císařem a přesunul své vojsko na druhý břeh [[Jaderské moře|Jaderského moře]]. Při postupu na Soluň narazil na císařské vojsko u místa jménem Ostrovo. Přestože v bitvě samotné zvítězil, byl smrtelně zraněn a zanedlouho na to skonal.

 

'''ÚRYVEK Z BYZANTSKÝCH LETOPISŮ'''

''….Tolik tedy o tom. Mé vyprávění se přidrží sledu událostí a vylíčí nejdříve první válku, kterou císař'' '''(1)''' ''musel vést. I zde se vrátím trochu zpět, abych dal tělu svého vyprávění nějakou hlavu.

Lidé, kteří rádi používají přísloví, říkávají, že „dobro je nesnadné“. Přesto postihuje závist i vynikající jedince. Ve většině případů, kdykoli někde vypučí květ geniálního nadání, vynikajícího rozumu, ušlechtilosti, pevné a mužné duše či jakékoli jiné dobré vlastnosti, už je tu někdo s nožem, kvetoucí výhonek se odřízne, kdežto kolem dokola vyrážejí dřevnaté a neplodné výhonky a bují trní. Není ani tak zlé, jestliže propadá závisti člověk méně obdařený vynikajícími vlastnostmi. Já však vidím, že tato chorobná vášeň postihuje i císaře. Nestačí jim diadém a nachové roucho a považují za hrozné, nejsou-li moudřejší než moudří, lepší než dokonalí, prostě nejsou-li vrcholem všech ctností, a vládnout nám chtějí nejinak než nadřazení bohové. Sám jsem viděl některé z nich, kteří by byli raději zemřeli, než aby se obrátili k někomu o pomoc a vládli dál jeho zásluhou. Místo toho, aby byli hrdi na to, že Bůh jim seslal pomocnou ruku, raději tuto ruku useknou za to, že přijali její pomoc.

 

POVSTÁNÍ MANIAKOVO

Byl jím Georgios Maniakes'' '''(2)''''', který se nestal velitelem náhle z nosiče ani předtím jako hlasatel nedával znamení polnicí, aby mu pak bylo hned svěřeno vedení vojska. Začal svou dráhu jakoby na dané znamení a ponenáhlu prošel všemi stupni, až dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti. Ale i když měl úspěch a obdržel věnec vítěze, byl zároveň ihned uvržen do vězení, vracel se k císařům jako vítěz, a jako místo pobytu mu byl vykázán žalář. Byl vyslán jako vrchní velitel celé armády, ale byl obklopen mladičkými pobočníky a ti ho hnali nevhodným směrem, kde se všechno mělo obrátit proti nám. Dobyl Edessy'' '''(3)''''' – a byl postaven před soud, byl vyslán obsadit Sicílii'' '''(4)''''' – ale byl ponižujícím způsobem povolán zpět, aby ji nemohl dobýt právě on.

Viděl jsem toho muže a obdivoval jsem se mu, vždyť příroda ho obdařila vším, co náleží budoucímu vojevůdci. Byl vysoký skoro deset stop'' '''(5)''''' a lidé se na něho dívali jako na nějaký kopec nebo vrchol hory. Jeho tvář nebyla něžná ani příjemná, ale připomínala bouři. Jeho hlas hřměl, jeho ruce by byly mohly bořit hradby a drtit kovové brány, byl prudký jako lev, jeho obočí bylo vždy zamračeně stažené a vůbec všechno na něm bylo takové. Ještě horší byla jeho pověst, všichni barbaři se před ním třásli strachem, někteří proto, že ho někdy sami viděli a obdivovali, jiným nahnalo strach pouhé vyprávění o něm.