Hans Makart: Porovnání verzí

'''Hans Makart''' (* [[28. květen]] [[1840]] v [[Salzburg]]u; † [[3. říjen]] [[1884]] ve [[Vídeň|Vídni]]) byl rakouský [[malíř]] a dekorativní [[umělec]]. Je hlavním reprezentantem období vzniku vídeňské Ringstrasse (60.-70. léta [[19. století]]).

Johann Evangelist Ferdinand Apolinaris Makart, byl synem, komorníka na zámku Mirabell Johanna Makarta a jeho ženy Marie Kathariny roz. Rüssemayrové. Otec měl výtvarné nadání a během cesty do [[Itálie]], při které maloval roku [[l8491849]] zemřel.

Makart r. [[l8581858]], odešel do Vídně, kde studoval na Akademii výtvarných umění, ale byl jako netalentovaný propuštěn.

Krátce nato odjíždí do [[Salcburg]]u a poté do [[Mnichov]]a, kde nejprve studuje u Schiffmanna a r. [[l8511851]] se zapisuje na Akademii výtvarných umění a studuje u Karla Theodora [[von Piloty]]ho. Makart cestoval r. [[l8621862]] do [[Londýn]]a a [[Paříž]]e a [[l8631863]], [[1864]] a [[1866]] do Italie, až byl r. [[1869]] pozván do Vídně, kde mu byl na státní náklady zařízen a pronajmut atelier. Ve stejném roce se Hans Makart žení, jeho manželkou se stává Mnichovanka Amalie Franziska Roithmayrová, která ale již r. [[1873]] umírá. Zimu [[1875]]-[[1876]] strávil Makart společně s přáteli Rudolfem Huberem a Carlem Leopoldem Müllerem v Egyptě, kde se v Káhiře setkává s Franzem von Lenbachem. R. [[1876]] se Makart stává profesorem na výtvarné akademii ve Vídni. Cestuje: r. [[1877]] do [[Belgie]] a Holandska a poté r. [[1877]]-[[1878]] do Španělska a Maroka. Od r. [[1878]] je Makart vedoucí speciálky pro historickou malbu na vídeňské akademii. U příležitosti stříbrné svatby císařského páru /[[Franz Joseph]] a [[Alžběta]]/ zorganisoval Makart slavnost 24. července 1879, při které účinkovalo několik set protagonistů v kostýmech do podrobností navržených Makartem. Jednalo se o kostýmy [[renesanční]] pro měšťany a [[barokní]] pro umělce. Četné skicy k návrhům na kostýmy a doplňky jsou dodnes zachovány. V letech 1880-1882 byl Makart ředitelem vídeňského Domu umělců. Ve svém atelieru uskutečnil celou řadu oslav, kterých se účastnily přední osobnosti tehdejší doby. R.[[1881]] žení se Makart podruhé a jeho ženou se stává tanečnice Bertha Babitschová.

Po jeho smrti obdržel čestný hrob na vídeňském Centrálním hřbitovu a r.1889 byl náhrobek upraven dle návrhu Edmunda Hellmera. Umělcovým jménem byla r. 1894 jedna z ulic Vídně přejmenována /Makartgasse/. R. l8981898 postavil Fritz Zerritsch Makartův mramorový památník ve vídeňském Městském parku, podle návrhu Viktora Tilgnera. Rakouská pošta vydala vícekrát příležitostné známky k poctě Makarta.

Poté, co byl Makart v březnu 1869 z Říma pozván do Vídně byl mu z nařízení císaře France Josefa zařízen atelier v domě sochaře Antona Dominika Fernkornse. R. l8721872 na vlastní náklady si Hans Makart pořizuje atelier v Gusshausstrasse č. 25, který vybavuje atypicky luxusně nábytkem, koberci, antikvitami a zbraněmi. Starý atelier mu slouží k bydlení.