Vladimír Vůjtek (1972): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m odstranění kategorie Hokejisté České extraligy pomocí Cat-a-lot
m pomlčky
Řádek 34:
 
== Talent v Kanadě ==
S hokejem začal pod vedením [[Vladimír Vůjtek (1947)|svého otce]] v mateřských [[Vítkovice (Ostrava)|Vítkovicích]]. Premiéru v nejvyšší soutěži si odbyl během sezóny [[1988]]-[[1989]], kdy dostal důvěru ve třech zápasech. O rok později si do svých statistik připsal nejen dalších 29 utkání, ale také 7 branek a stejný počet asistencí. Poté se Vůjtek junior trvale zabydlel do seniorského mužstva. Do&nbsp;reprezentačních výběrů do&nbsp;[[Česká hokejová reprezentace do 18 let|osmnácti]] a do&nbsp;[[Česká hokejová reprezentace do 20 let|dvaceti]] let se však neprosadil.<ref>{{Citace periodika | příjmení = JÁCHIM | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Jáchim | titul = Těžká jsou rána Šimíčkova | periodikum = Gól | odkaz na periodikum = Gól (časopis) | rok = 1998 | měsíc = leden | den = 8 | ročník = 31 | číslo = 2 | strany = 2, 3 | issn = 0323-0686}}</ref> Během své třetí sezóny se však rozhodl zkusit štěstí za oceánem. S vidinou startu v [[National Hockey League|NHL]] odešel do [[Tri City Americans]], do záložního celku [[Montreal Canadiens|Montrealu Canadiens]].
 
== Finsko a reprezentace ==
Poměrně brzy se aklimatizoval a patřil k nejlepším hráčům týmu.{{Zdroj?}} Druhý ročník v týmu patřil k jeho nejúspěšnějším. V 53 zápasech si připsal 102 bodů a dostal povel k nástupu do A-mužstva, ale nastoupil pouze ke dvěma utkáním. V srpnu [[1992]] byl vyměněn [[Edmonton Oilers|Edmontonu Oilers]]. V novém působišti sice zpočátku pendloval mezi farmou a hlavním týmem, ale po dvou sezónách měl odehráno 70 zápasů.
 
Ročník [[1994]]-[[1995]] byl ve znamení stávky NHL, proto se vydal zpět do vlasti a v 18 střetnutích vypomáhal Vítkovicím. Překvapivě doma zahájil i další sezónu, ale zranění mu dovolila nastoupit pouze do 26 duelů. Křídelního útočníka nalákalo úspěšně [[Finsko]]. Letní přípravu již absolvoval s tamním celkem [[Ässät Pori]]. Severská země mu evidentně svědčila a dostavila se i herní pohoda. [[Finská hokejová liga|SM-Liiga]] měla novou hvězdu.{{Zdroj?}} V konečném součtu bodování ligy skončil pouhý bod za [[Petri Varis]]em. Jeho statistiky čítaly 58 bodů v 50 zápasech. Kvalitní výkony v sezóně nemohly uniknout pozornosti reprezentačních trenérů a ti ho nominovali do reprezentačního mužstva. Nasazen byl ve formaci s kladenskými útočníky [[Pavel Patera|Pavlem Paterou]] a [[Martin Procházka|Martinem Procházkou]].
 
Na [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1997]] postoupil celek České republiky ze skupiny z prvního místa, když nestačil pouze na [[Rusko]]. V zápase semifinálové skupiny s [[Kanada|Kanadou]] (který tým ČR vyhrál hlavně díky hattricku a jedné asistenci Vůjtka) inkasoval Vůjtek schytal několik krosčeků, při kterých byl sražen na led a turnaj pro něj skončil s diagnózou otřesu mozku. Sudí navíc Vůjtka vyloučil (tento trest mu později direktoriát snížil na čtyřminutový). Satisfakcí byl kromě [[bronz]]ové medaile i trojnásobný triumf při vyhlašování nejlepších hráčů. Společně s Martinem Procházkou vyhráli produktivitu a střeleckou tabulku turnaje a rovněž byli zařazeni do [[All Star]] týmu turnaje.
Řádek 46:
Vystoupení nového českého hráče neuniklo zámořským pozorovatelům a nejkonkrétnější nabídku tehdy předložilo vedení [[Tampa Bay Lightning|Tampy Bay Lightning]]. Smlouva byla podepsána na rok s roční opcí. V dresu Blesků odehrál pouhých 30 zápasů, důvodem byly další zdravotní komplikace, které mu značně oslabily tělo. Původcem byl přechozený zánět ucha, který lékaři sice začali léčit antibiotiky, ale zároveň situaci podcenili. Vedení navíc na hráče tlačilo, aby hrál, jenže to se stalo pro něj osudným. Zhoršené dýchání s velkou bolestí v hrudníku předznamenaly problémy vážnějšího charakteru. To v podstatě znamenalo konec nadějím na olympijské hry, kde měl mít jistou pozici v týmu.<ref>https://www.bezfrazi.cz/trenere-nejedu/</ref>
 
Ročník [[1998]]-[[1999]] zahájil opět v nejvyšší soutěži v ČR a vrátil se opět na výsluní s 55 body v 47 zápasech. V létě jej zlákal do zámoří tým [[Atlanta Thrashers|Atlanty Thrashers]]. Po střetu s bruslí Rusa [[Valerij Kamenskij|Valerije Kamenského]] mu zůstala deseticentimetrová tržná rána na tváři, kterou bylo nutné sešít téměř dvěma sty stehy. Po třech zápasech se vrátil zpět do [[Evropa|Evropy]] a zamířil do [[Praha|pražské]] [[HC Sparta Praha|Sparty]], se kterou získal mistrovský titul.
 
Po dvou sezónách se vrátil do Finska a upsal se týmu [[Hämeenlinnan Pallokerho|HPK Hämeenlinna]]. Bylo znát, že zdejší herní styl mu vyhovuje{{Zdroj?}} a to větším překvapením bylo, že po roce kývnul na nabídku [[Pittsburgh Penguins|Pittsburghu Penguins]]. Týmu z [[Pensylvánie]], v čele s [[Mario Lemieux|Mariem Lemieuxem]], však nevyšel nástup do sezóny a zásah do sestavy na sebe nenechal dlouho čekat. Jedním z nich, kteří byli posláni na tribunu byl i Vůjtek. Vedení řešilo složení mužstva po svém a po vyčkávané se nakonec s útočníkem dohodlo na ukončení smlouvy. Zklamaný Vůjtek se vrátil do Vítkovic. Během dalších let vystřídal několik zahraničních angažmá, [[Rusko]], ověřené Finsko a [[Švýcarsko]], ale potřebná chuť k hokeji jakoby se vytratila.{{Zdroj?}} V roce [[2006]], kdy s ním Vítkovice již nepočítaly se rozhodl ukončit hráčskou kariéru. Zlom nastal o rok později, kdy jej k návratu na ledovou plochu přesvědčil třinecký klub, konkrétně pak údajně útočníci [[Jan Peterek]] s [[Jaroslav Kudrna|Jaroslavem Kudrnou]].{{Zdroj?}}