Petronius: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
strukturování hesla
Řádek 1:
'''Petronius''', zvaný též '''Gaius Petronius Arbiter''' nebo '''Titus Petronius''', (asi [[27]] – [[66]] n. l.) byl římský [[Patricius|patricij]], o jehož působení na dvoře císaře Nerona a stoické smrti se zmiňuje římský historik [[Tacitus]]. Často bývá označován za autora [[Satirikon]]u.
 
== Život ==
[[Tacitus]] ve svých Análech (XVI, 18 a násl.) uvádí, že Petronius byl [[prokonzul|prokonzulem]] v [[Bithýnie|Bithýnii]]. Prokonzul Titus Petronius byl osobním přítelem [[císař]]e [[Nero|Nerona]], který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ (''arbiter elegantiarum''). Po neúspěšném [[Piso]]nově pokusu o [[státní převrat]] ho [[pretoriánský prefekt]] [[Tigellinus]], který byl jeho konkurentem v boji o císařovu přízeň, obvinil z účasti na spiknutí. Petronius byl tak v roce [[66]] n.l. přinucen spáchat sebevraždu. Ještě před svou smrtí podle [[Tacitus|Tacita]] napsal [[Nero|Neronovi]] dopis na rozloučenou, ve kterém potdrobně vypsal císařovy zločiny. [[Tacitus]] zdůrazňuje stoický charakter Petroniovy sebevraždy, když uvádí, že nezapomněl zlomit po stvrzení inkriminovaného dopisu svůj pečetní prsten, aby zabránil jeho zneužití.
 
[[Tacitus]] ve svých Análech (XVI, 18 a násl.) uvádí, že Petronius byl [[prokonzul|prokonzulem]] v [[Bithýnie|Bithýnii]]. Prokonzul Titus Petronius byl osobním přítelem [[císař]]e [[Nero|Nerona]], který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ (''arbiter elegantiarum''). Po neúspěšném [[Piso]]nově pokusu o [[státní převrat]] ho [[pretoriánský prefekt]] [[Tigellinus]], který byl jeho konkurentem v boji o císařovu přízeň, obvinil z účasti na spiknutí. Petronius byl tak v roce [[66]] n.l. přinucen spáchat sebevraždu. Ještě před svou smrtí podle [[Tacitus|Tacita]] napsal [[Nero|Neronovi]] dopis na rozloučenou, ve kterém potdrobněpodrobně vypsal císařovy zločiny. a vypsal spolupachatele. [[Tacitus]] zdůrazňuje stoický charakter Petroniovy sebevraždy, když uvádí, že nezapomněl zlomit po stvrzení inkriminovaného dopisu nezapomněl zlomit svůj pečetní prsten, aby zabránil jeho zneužití.
Pod Petroniovým jménem je obecně znám román ''[[Satirikon]]'' či Satyrikon. [[Tacitus]] se ovšem nezmiňuje o žádné spisovatelské činnosti Tita Petronia. Původně byl text mnohem delší, do dnešní doby se však dochovaly pouze zlomky o délce zhruba 130 stran. Autor zde vypráví o putování tří mladíků po [[Itálie|Itálii]]. Tito mladíci zažívají mnohá dobrodružství a jejich zážitky jsou kritickým obrazem tehdejších společenských poměrů. Vše je psáno zábavnou a ironickou formou. Nejdelší zachovalou částí je [[Hostina u Trimalchiona]]. Hlavním hrdinou tohoto vyprávění je neotesaný zbohatlík [[Otrokářství|otrockého]] původu. Petronius čtenáře postupně provádí celou hostinou a poskytuje tak barvitý obraz života tehdejší provinční smetánky.
Petronius je hlavním hrdinou románu [[Quo vadis]] od [[Henryk Sienkiewicz|Henryka Sienkiewicze]]. Vystupuje i v knize ''[[Není římského lidu]]'' od [[Jarmila Loukotková|Jarmily Loukotkové]]. Dochovanými zlomky [[Satirikon|Satyrikonu]] se inspiroval italský [[Neorealismus|neorealistický]] režisér [[Federico Fellini]] k natočení stejnojmeného filmu. Ve filmu vystupuje rovněž postava autora Petronia, která nese rysy ideálního stoického filozofa, jak je nacházíme například v [[Lucius Annaeus Seneca|Senekových]] textech.
 
== Dílo ==
V ''Satyrikonu'' lze nalézt jak vulgární vtipy, tak i nejvybranější latinu stříbrného věku římské literatury. Zlomky Satyrikonu se vyznačují velkým množstvím rukopisných variant. Na mnoha místech je text nevratně poškozen, jinde nabízí celou řadu protichůdných interpretací. Důvodem je momo jiné i to, že při líčení zábavy propuštěnců na hostině u zbohatlíka Trimalchiona autor využívá jazyka nižších vrstev společnosti, který se jinak v literární latině objevuje jen zřídka. Kromě prozaického textu jsou součástí ''Satyrikonu'' i 2 básně: ''O dobytí Tróje'' a ''Občanská válka''.
 
Pod Petroniovým jménem je obecně znám román ''[[Satirikon]]'' či Satyrikon. [[Tacitus]] se ovšemvšak nezmiňuje o žádné spisovatelské činnosti Tita Petronia. Původně byl text mnohem delší, doDo dnešní doby se však dochovaly pouze zlomky opůvodně délce zhrubamnohem 130delšího strantextu. Autor zde vypráví o putování tří mladíků po [[Itálie|Itálii]]. Tito mladíci zažívají mnohá dobrodružství a jejich zážitky jsou kritickým obrazem tehdejších společenských poměrů. Vše je psáno zábavnou a ironickou formou. Nejdelší zachovalou částí je [[Hostina u Trimalchiona]]. Hlavním hrdinou tohototéto vyprávěníepizody je neotesaný zbohatlík [[Otrokářství|otrockého]] původu. PetroniusPrůběh čtenáře postupně provádí celou hostinou ahostiny poskytuje tak barvitý obraz života tehdejší provinční smetánky.
Petronius je hlavním hrdinou románu [[Quo vadis]] od [[Henryk Sienkiewicz|Henryka Sienkiewicze]]. Vystupuje i v knize ''[[Není římského lidu]]'' od [[Jarmila Loukotková|Jarmily Loukotkové]]. Dochovanými zlomky [[Satirikon|Satyrikonu]] se inspiroval italský [[Neorealismus|neorealistický]] režisér [[Federico Fellini]] k natočení stejnojmeného filmu. Ve filmu vystupuje rovněž postava autora Petronia, která nese rysy ideálního stoického filozofa, jak je nacházíme například v [[Lucius Annaeus Seneca|Senekových]] textech.
 
V ''SatyrikonuSatyrikon'' lzevyniká naléztneobyčejným jakstylistickým vulgárníbohatstvím. vtipy,V textu se vyskytuje lidová takmluva i nejvybranější latinulatina stříbrného věku římské literatury. Zlomky Satyrikonu se vyznačují velkým množstvím rukopisných variant. Na mnoha místech je text nevratně poškozen, jinde nabízí celou řadu protichůdných interpretací. Důvodem je momo jiné i to, že při líčení zábavy propuštěnců na hostině u zbohatlíka Trimalchiona autor využívá jazyka nižších vrstev společnosti, který se jinak v literární latině objevuje jen zřídka. Kromě prozaickéhoV textu jsouse součástístřídá ''Satyrikonu''próza ia 2veršované básně:pasáže, z nich nejrozsáhlejší jsou ''O dobytí Tróje'' a ''Občanská válka''.
 
== Reference ==