Petronius: Porovnání verzí

[[Tacitus]] ve svých Análech (16, 18 a násl.) uvádí, že Petronius byl [[prokonzul|prokonzulem]] v [[Bithýnie|Bithýnii]]. Prokonzul Titus Petronius byl osobním přítelem [[císař]]e [[Nero|Nerona]], který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ (''arbiter elegantiarum''). Po neúspěšném [[Piso]]nově pokusu o [[státní převrat]] ho [[pretoriánský prefekt]] [[Tigellinus]], který byl jeho konkurentem v boji o císařovu přízeň, obvinil z účasti na spiknutí. Petronius byl tak v roce [[66]] n.l. přinucen spáchat sebevraždu. Ještě před svou smrtí podle [[Tacitus|Tacita]] napsal [[Nero|Neronovi]] dopis na rozloučenou, ve kterém potdrobně vypsal císařovy milenkyzločiny. a milence[[Tacitus]] zdůrazňuje stoický charakter Petroniovy sebevraždy, když uvádí, že nezapomněl zlomit po stvrzení inkriminovaného dopisu svůj pečetní prsten, aby zabránil jeho zneužití.

Pod Petroniovým jménem je obecně znám román ''[[Satirikon]]'' či Satyrikon. [[Tacitus]] se ovšem nezmiňuje o žádné spisovatelské činnosti Tita Petronia. Původně byl text mnohem delší, do dnešní doby se však dochovaly pouze zlomky o délce zhruba 130 stran. Autor zde vypráví o putování tří mladíků po [[Itálie|Itálii]]. Tito mladíci zažívají mnohá dobrodružství a jejich zážitky jsou kritickým obrazem tehdejších společenských poměrů. Vše je psáno zábavnou a ironickou formou. Nejdelší zachovalou částí je [[Hostina u Trimalchiona]]. Hlavním hrdinou tohoto vyprávění je neotesaný zbohatlík [[Otrokářství|otrockého]] původu. Petronius čtenáře postupně provádí celou hostinou a poskytuje tak barvitý obraz života tehdejší provinční smetánky.