Bedřich Smetana: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
SieBot (diskuse | příspěvky)
Řádek 19:
Smetana se již od svých 4 let na popud svého otce věnoval hudbě. Učil se hrát na housle a později i na klavír. V šesti letech poprvé vystoupil na veřejnosti s předehrou k '''Auberově opeře Němá z Portici''' u příležitosti akademie filosofů.
 
Po absolvování základní školní docházky šel studovat gymnázium v [[Plzeň|Plzni]], ale studiu se moc nevěnoval. V 15-ti letech při návštěvě příbuzných v Novém Městě nad Metují milostně vzplanul ke své o rok starší sestřenici Louise. Se svými rodiči se zúčastnil Jiřinkové slavnosti. Zkomponoval polky '''Lousina polka''' a '''Jiřinková polka'''. Po odmaturování odchází za prací do [[Praha|Prahy]], kde studuje hudbu u [[Josef Proksch| Josefa Proksche]], sám se živí jako učitel hudby v rodině hraběte '''Leopolda Thuna'''.
 
Poté roku [[1848]] zakládá svůj vlastní hudební ústav a roku [[1849]] se žení s Kateřinou Kolářovou, s níž má během 5-ti let čtyři dcery: Gabrielu, ''Bedřišku'', Kateřinu a Žofii (která přežila). Právě smrt hudebně nejtalentovanější dcery Bedřišky zasáhla Smetanu na tolik, že na její památku zkomponoval '''klavírní Trio g moll'''.
 
V letech 1856–1861 žije ve švédském [[Göteborg]]u, kde komponuje další polky a řídí koncerty klasické hudby. Při návratu do Čech mu v roce [[1859]] umírá i jeho první žena (zemřela v Drážďanech a jejíž památce Smetana věnoval třetí část kvarteta '''Z mého života'''). V Čechách pak často pobýval v [[Obříství]], kde se v roce [[1860]] oženil podruhé s Barborou („Betty“) Ferdinandovou; ještě se na rok vrátil do [[Švédsko|Švédska]]. Poté se marně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře a potýkal se s finančními problémy.
Řádek 27:
Úspěch mu zajistilo až uvedení opery ''Braniboři v Čechách'' a ''Prodaná nevěsta'', kterou složil v letním sídle v Obříství. Za Branibory v Čechách také získal cenu za nejlepší českou operu. Ale první opravdovou typicky českou operou byla až Prodaná nevěsta. Díky tomuto úspěchu se v roce [[1866]] stal dirigentem orchestru [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]].
 
Po roce [[1870]] se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Náhle trpěl úpornými kožními vyrážkami a řadou dalších obtíží. Až do nedávna se myslelo, že důvodem těchto komplikací byl syfilis. Toto tvrzení však vyvrátil doktor [[Jiří Ramba]], který zkoumal lebku Bedřicha Smetany. Nechal zhotovit rentgenové snímky a lebku přeměřil. Svým výzkumem zjistil, že Smetana měl výrazně menší pravou část obličeje, kterou se v pozdějším věku snažil zakrýt mohutným plnovousem. I další nález ho hodně překvapil, zjistil totiž, že na obličejových kostech měl jednoznačné známky dlouhodobého infekčního zánětu – [[osteomyelitidy]]. Ve zkratce se dá říct, že Smetana jako jedenáctileletý v době, kdy pobýval v Jindřichově Hradci, utrpěl těžké zranění a přechodně ztratil sluch. Došlo k tomu nejspíš při explozi nálože, skleněné láhve naplněné střelným prachem, kterou chlapci zakopali na poli. Výbuch vmetl Smetanovi do obličeje střepy, čerstvě pohnojenou půdu a navíc mu ránu vymyli nečistou vodou z nedalekého rybníka Vajgaru. Vznikl zánět, který Smetana při tehdejší neznalosti antibiotik a dalších léků, jako zázrakem přežil. Jenomže zánět později přešel do chronického stádia a zachvátil mozkové pleny, čímž se podle současného lékařského poznání vysvětlují nejrůznější obtíže, které musel skladatel po celý život snášet.V dobových dokumentech se můžeme dočíst, že ho trápilo ,, zapálení„zapálení močového měchýře“, často u něho docházelo ke ,, krčním„krčním katarům“, měl závratě a zvracel. Mikroskopické vyšetření prokázalo, že zánět těžce postihl také ušní kůstky, což vedlo k postupné ztrátě sluchu. Nakonec se dostavily i psychické potíže. To vše spolu s velmi bolestivým a hnisavým zánětem kůže, mylně pokládaným za příznaky jinak nebolestivých luetických vředů, vedlo k všelijakým dohadům o příčinách jeho nemoci.{{Chybí zdroj}} Poslední léta svého života strávil Smetana u své dcery Žofie a jejího manžela v myslivně v [[Jabkenice|Jabkenicích]] u [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] (žil zde od roku 1875).
Ani obtíže a hluchota ho ale nezlomily a komponuje dál opery ''Tajemství'', ''Hubičku'' a ''Čertovu stěnu'', oba smyčcové kvartety, klavírní cykly ''Sny'' a ''České tance'', řadu sborových děl, dokončil zde cyklus ''Má vlast'' a začal nový cyklus symfonických tanců ''Pražský karneval''.
 
Jeho zdravotní stav se prudce zhoršil v roce 1884, a tak musel být [[20. duben|20. dubna]]
[[1884]] převezen do ústavu pro duševně choré Vv Praze - Kateřinkách. Těžké poslední chvíle skladatelova života popsal [[Antonín Sova]] v básni Smetanovo kvarteto Z mého života.
Na stavbě Národního divadla řekl Bedřich Smetana památnou větu „''V hudbě je život Čechů.''“