Pastor: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: simple:Pastor |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4:
V českých zemích se titul ''pastor'' používal pro evangelické duchovní v [[Toleranční patent|době toleranční]]. Proto byl ve 2. polovině 19. století v evangelické církvi opuštěn jako symbol nerovnoprávnosti. Udržel se pouze ve sborech na [[Těšínsko|Těšínsku]] a je dodnes oficiálním titulem [[ordinace|ordinovaných]] služebníků [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezské církve evangelické a. v.]] Kromě toho jej zpravidla užívají členové církví [[letniční hnutí|letničního]] typu, například [[Apoštolská církev]] nebo [[Křesťanské společenství]]. (Církve reformovaného typu, například [[Církev bratrská]] zpravidla používají termín [[kazatel]]. V [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církvi evangelické]] je používán termín [[farář]]. Tyto tituly jsou zpravidla užívány ve spojení se slovem „bratr“ nikoli tedy „pane kazateli“, ale „bratře kazazeli“, nikoli „pane faráři“, ale „bratře faráři“. Tento způsob oslovování souvisí s protestantskou teologií, která mluví o [[všeobecké kněžství|všeobecném kněžství]]. Pastoři, kazatelé či faráři jsou sice „vysíláni do služby“, „ordinováni“ a „instalováni“, ale nejsou svěceni a nejsou také považováni za pokračovatele starozákonního kněžstva.
Současná situace v Čechách a na Moravě je taková, že pod vlivem anglosaského světa a s příchodem amerických misionářů do naší země po roce 1990 se oslovení "pastor" začíná užívat častěji. Dokonce i v některých protestanských církvích s více jako stoletou tradicí se mladí kazatelé začínají mezi sebou tímto titulem oslovovat, ačkoli jejich oficiální titul zní "kazatel" nebo "farář". Krom toho, že nový titul chutná exoticky, cítí v novém oslovení více rozměr horizontální (t.j. rozměr práce s lidmi a mezi lidmi), který jim chybí.
V titulu farář nebo kazatel se na rozdíl od titulu "pastor" skrývá jakási strnulost, či zavedený úřad a rozměr vertikální (t.j. věci mezi farářem a Bohem). Titul kazatel navíc podtrhuje schopnost "kázat". Nutnost kázat postupně mizí spolu s devalvací slov. Lidí, kteří chtějí naslouchat je dnes stále méně a kázání se zkracují. Významní kazatelé předminulého století kázali běžně 1hodinu i více a lidé jim s chutí naslouchali. Kazatelé minulého století kázali 20-40 minut a kazatelé tohoto století káží 10-20 minut. Jsou ovšem církve, kde se káže dlouho, ale kupodivu jsou kazatelé těchto církví běžně zvány "pastory", nikoli "kazateli".
{{Křesťanský pahýl}}
| |||