Výbojka: Porovnání verzí

Přidáno 20 bajtů ,  před 12 lety
bez shrnutí editace
Rtuťové nízkotlaké výbojky se obvykle označují jako [[zářivka|zářivky]].
 
Kromě výbojek určených jako osvětlovací existují [[výbojky usměrňovací]] určené k usměrňování střídavého proudu. JednaloJedná se skleněnou baňku, či v případě větších výbojek o kovovou komoru, vyplněnou inertním plynem (s případnou příměsí par kovového prvku), ve které bylaje izolobvněizolovaně umístěnaumístěná elektricky vyhřívanážhavá katoda a studená anoda. Obě elektrody bylyjsou vyvedeny skrz baňku ven ke kontaktům na patici. Katodu tvořiltvoří nejčastěji silný wolframový drát (žhavený z pomocného zdroje) pokrytý oxidem barnatým nebo speciální směsí oxidů aklalických prvků schopných emise elektronů(oxidem barnatým, vápenatým a stroncnatým). Anoda bylaje buď z uhlíku, nebo kovovániklu, případněoceli nebo ji tvořilatvoří stěnapřímo vlastníkovová kovovéstěna komoryvýbojky. Usměrňovací výbojka byla ve své podstatě elektronkou - diodou. Umožňovala průchod elektronů pouze ve směru od žhavé katody k anodě. V opačné směru nikoliv. Tím docházelo k jedncestnému usměrnění střídavého proudu.
 
Usměrňovací výbojka je elektronkou - diodou. Umožňuje průchod elektronů pouze ve směru od žhavé katody k anodě. V opačném směru nikoliv. Tím po jejím zapojení do obvodu dochází k jednocestnému usměrnění střídavého proudu.
Usměrňovací výbojky se hojně užívaly zejména před hromadným nástupem výkonových polovodičů. Jejich předností ve srovnání s kasickou vákuovou diodou byl menší vnitřní odpor a podstatně větší proudová zatížitelnost. Ke stinným stránkám patřila náchylnost na přehřátí plynové náplně a nutnost nažhavit katodu ještě před zapojením anodového proudu.
 
Usměrňovací výbojky se hojně užívaly zejména před hromadným nástupem výkonových polovodičů hojně užívaly v průmyslu. Usměrňovací výbojky se pro vyšší napětí plnily nejčastěji čistými parami rtuti, pro nízká napětí pak argonem. Výbojky určené pro velmi malá napětí, (používaná např. v nabíječkách autoakumulátorů), se často označovaly termínem [[tungarové lampy]]. Jejich předností ve srovnání s kasickouklasickou vákuovou diodou byl menší vnitřní odpor a podstatně větší proudová zatížitelnost. Ke stinným stránkám patřila náchylnost na přehřátí plynové náplně a nutnost nažhavit katodu ještě před zapojením anodového proudu.
 
Usměrňovací výbojky se pro vyšší napětí plnily nejčastěji čistými parami rtuti, pro nízká napětí pak argonem. Výbojky určené pro velmi malá napětí, používaná např. v nabíječkách autoakumulátorů, se často označovaly termínem [[tungarové lampy]].
 
{{Fyzikální pahýl}}
Neregistrovaný uživatel