'''Dynastie Seleukovců''' byla dynastií [[Makedonie (řecká)|makedonského]] původu, která ovládala od roku [[312 př. n. l.]] [[Asie|asijskou]] část panství [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]].
[[Seleukos I.|Seleukos Níkátor]], její zakladatel, byl jedním Alexandrových nástupců – (tzv. [[Diadochové|diadochů]] (dalšími byli [[Antigonos Jednooký]], [[Ptolemaios I.|Ptolemaios]] a [[Lýsimachos]]), kteří ve vzájemných bojích v letech [[321 př. n. l.|321]] – [[301 př. n. l.|301]] proměnilimakedonskouuchvátili monarchiivládu v několikjednotlivých helénistickýchdržavách říšímakedonské monarchie (dalšími významnými diadochy byli [[Antigonos Jednooký]], [[Ptolemaios I.|Ptolemaios]] a [[Lýsimachos]]). Největší rozloha seleukovské říše spadá do druhé poloviny [[3. století př. n. l.]], kdy se fakticky kryla s hranicemi někdejší [[Perská říše|perské říše]] [[Dynastie Achaimenovců|Achaimenovců]]. Tehdy zahrnovala oblasti od [[Malá Asie|Malé Asie]] přes [[Sýrie|Sýrii]], [[Mezopotámie|Mezopotámii]] a [[írán]]ské kraje až k povodí řeky [[Indus]]. Následný vývoj lze definovat jako odpadávání východních částí, které postupně dobývali [[Parthové]]. Okolo roku [[100 př. n. l.|100]] se bývalá mohutná říše scvrkla pouze na území dnešní Sýrie. Rozvrat zbytku říše nastal v roce [[64 př. n. l.|64]], kdy se Sýrie stala [[Římská říše|římskou]] provincií.
