Verze z 12. 9. 2022, 09:29 editovat David V. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 142 092 editací m editace uživatele 2A07:58C7:0:E01:0:0:0:1 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tengoblinekcz-bot značka: rychlé vrácení zpět ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 12. 2022, 23:46 editovat zrušit editaci Ivannah (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 25 617 editací m WPCleaner v2.05 - Opraven odkaz na rozcestník - Režim; k opravě odkaz - Foxteriér / Fixed using WP:WCW (Reference s interpunkcí - Opravy pravopisu a typografie) Přejít na další porovnání →
Řádek 10: * max. rychlost 113 km/h Jednalo se o sesterskou loď [[~~Vzducholoď~~ Norge\|vzducholodi Norge]], s níž provedl Nobile spolu s [[Roald Amundsen\|Amundsenem]] úspěšnou polární expedici v roce [[1926]]. Oproti Norge měla Italia tenčí obal a další vylepšení, která měla snížit hmotnost kostry a tím zvýšit množství užitečného vybavení. == Polární výprava == === Příprava projektu === [[Benito Mussolini\|Mussoliniho]] [[fašismus\|fašistický]] [[režim]] se chlubil už první Nobileho výpravou na vzducholodi [[Norge]] (kterou Norsko pro potřeby výpravy koupilo od [[Itálie]]). Projekt se měl stát propagandou italského rozvoje a technické vyspělosti. Amundsen však odmítl nést na Norge italskou vlajku jako symbol toho, že se země zúčastňuje výpravy.{{doplňte zdroj}} I tak Mussolini výpravu podpořil a Nobile se dočkal po návratu patřičného uznání. To vedlo Mussoliniho k podpoře nového projektu se vzducholodí Italia. Jednou z podmínek bylo, že z nacionalistických důvodů bude posádka téměř výlučně italská. Jedinými cizinci na palubě byli Švéd Finn Malmgren a Čech [[František Běhounek]]. === Posádka === Řádek 39: Nově postavená vzducholoď měla za úkol prozkoumat ze vzduchu další, dosud neznámé polární končiny. Dne 15. dubna 1928 odstartovala z [[Milán]]a východně kolem Alp na sever přes Moravu. Zde ji zdravili obyvatelé Brna a u Olomouce ji doprovodilo československé letadlo. Nad Jeseníky a Beskydy se dostala do silné bouře, kterou se jí podařilo proletět a trefit na letiště ve Stolpu, dnešním [[Słupsk]]u. Zde kvůli počasí a zdržení doprovodné lodi Citta di Milano byl let přerušen až do začátku května. Pak loď pokračovala přes Baltské moře, Stockoholm a Skandinávii do [[Vadsø]], kde byla další zastávka u stožáru, který zde byl již dříve zbudován kvůli vzducholodi Norge.<ref>Běhounek (1928), s. 47–68</ref> 6. května 1928 vzducholoď doletěla do [[Kings Bay]] na Západních Špicberkách. Poté provedla 15. ~~– 18~~–18. května úspěšný výzkumný let nad [[Země Františka Josefa\|Zemí Františka Josefa]]. K severnímu pólu odstartovala ráno 23. května. Vzhledem k bouři nad severním pólem jen proletěla a vracela se zpět na základnu. Zatížena námrazou ztroskotala na ledové kře asi 100 km na sever od [[Severovýchodní země]]. Z šestnácti členů posádky přežilo katastrofu devět lidí ve velitelské gondole. Naštěstí se podařilo zachránit i [[Vysílačka\|vysílačku]] ([[Elektronka\|jednolampový]] přístroj o výkonu 5 W s přímým dosahem 700 km, laditelný v [[Frekvenční pásmo\|pásmu]] 30–55 metrů).<ref>[https://www.qrz.com/db/IB2RT Technický popis a schéma krátkovlné vysílačky na palubě vzducholodi]</ref>. Tou se radistovi Giuseppemu Biagimu podařilo po dvanácti dnech přivolat pomoc, vysílání jako první zachytil ruský radioamatér [[Nikolaj Schmidt]] ve vzdálenosti 2 400 km, díky odrazu v ionosféře.<ref>[https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/j.1751-8369.2008.00047.x The role of radio in rescuing the survivors of the airship Italia]</ref> === Záchranná akce === Řádek 46: Byla zorganizována rozsáhlá mezinárodní záchranná akce, která vzhledem k jindy napjatým politickým vztahům neměla obdoby. Záchrannou akci ovšem obklopuje několik kontroverzí. Stan ztroskotaných byl poprvé spatřen [[20. červen\|20. června]]. Na místě ztroskotání poprvé přistál o tři dny později švédský letec [[Einar Lundborg]], který přiletěl z italské lodi [[Citta di Milano]]. Podařilo se mu přistát a jako prvního s sebou vzal do bezpečí velitele výpravy Nobileho (ve svém [[Fokker\|letounu]] měl pouze jedno dodatečné místo). Za to se poté snesla na Nobileho hlavu kritika. Ukázalo se ovšem, že Nobile se jakožto velitel opravdu chystal opustit místo havárie jako poslední, nicméně Lundborg měl příkaz od italských zachránců, že Nobile musí být bezpodmínečně zachráněn jako první. Nobile byl navíc zraněný, takže to Lundborgově podmínce dodalo váhu. Při druhém letu pro další přeživší sám Lundborg havaroval a musel být posléze zachráněn. Zbytek posádky Italie byl zachráněn [[12. červenec\|12. července]] sovětským [[ledoborec\|ledoborcem]] [[Krasin (~~1916~~1917)\|Krasin]]. Do té doby se zachráncům podařilo z letadel shodit pouze zásoby jídla a teplé oblečení. Při počátečním pátrání po trosečnících zahynul [[18. červen\|18. června]] při havárii francouzského letadla [[Latham 47]] i slavný norský polárník [[Roald Amundsen]], Nobileho bývalý společník, přítel a rival. Tím si Nobile vysloužil zášť norských obyvatel při své cestě zpět do vlasti. Řádek 53: Nobileho odpůrci v Itálii, prosazující vývoj letectví oproti vzduchoplavbě, havárie využili ve svůj prospěch. Nobile ztratil popularitu a upadl téměř v zapomenutí. S Mussoliniho svolením se dále zabýval vzduchoplavbou v sovětské [[Moskva\|Moskvě]]. Havárií Italie ovšem polární průzkum pomocí vzducholodí neskončil. Severní oblasti Ruska byly ještě jednou v roce [[1931]] prozkoumávány německou vzducholodí [[LZ 127 Graf Zeppelin\|Graf Zeppelin]]. Tato úspěšná výprava proběhla bez jakýchkoliv problémů, a proto je dnes téměř neznámá. Český vědec [[František Běhounek]] se zabýval výzkumem elektřiny a kosmického záření v polárních oblastech. Běhounek cestu a ztroskotání popsal v knize ''Trosečníci na kře ledové'', později přepracované jako ''Trosečníci polárního moře''. Řádek 63: == Literatura == * Peroni, Irene. "Into Thin Air" v History Today, červen 2009, str. ~~43-49~~43–49 * {{Citace monografie\|příjmení=Běhounek\|jméno=František\|titul=Trosečníci polárního moře\|vydavatel=SNDK\|místo=Praha\|rok=1955}}

Italia: Porovnání verzí