Šáhruch: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m formulace |
další kousek |
||
Řádek 4:
Na trůn teprve čtrnáctiletého Šáhrucha vynesly politické zmatky v roce [[1748]], jejichž důsledkem bylo svržení Ádila Šáha a převzetí vlády jeho bratrem [[Ibráhím Šáh|Ibráhímem]], mladším synem [[Muhammad Ibráhím Chán|Muhammada Ibráhíma Chána]]. Šáhruchova korunovace proběhla jen týden po Ádilově pádu, [[1. říjen|1. října]] [[1748]] v [[Mašhad]]u, ale trvalo ještě více než půl roku (do května [[1749]]), než se novému panovníkovi podařilo získat uznání v celém prostoru říše (kromě [[Afghánistán]]u, kde již od roku [[1747]] vládl [[Ahmad Šáh Durrání]]).
Poměry v Persii byly v té době velmi neurovnané, neboť za slabé vlády obou předchozích šáhů převzali faktické řízení státních záležitostí různí kmenoví náčelníci a ústředí nemělo dost sil, aby v provinciích prosadilo svou autoritu. K moci dosazený Šáhruch byl příliš mladý a měl mnoho rivalů, mj. i z řad nedávno sesazeného rodu [[Safíovci|Safíovců]] a konkurečního rodu [[Kádžárovci|Kádžárovců]], kteří čekali na první příležitost, jak posílit své vlastní postavení nebo alespoň vliv svého kmene. Centrální vláda v Mašhadu se potácela z jedné krize do druhé a v tomto kontextu nepřekvapuje, že již [[17. prosinec|17. prosince]] [[1749]] zosnoval Safíovec Muhammad Husajní Maráší
Na přelomu let [[1749]]/[[1750]] se tak afšárovská říše vytvořená Nádirem Šáhem definitivně rozpadla a nehrálo velkou roli, že ani Sulajmán, ani jeho nástupce [[Ismá‘íl III.]], rovněž Safíovec, nedrželi moc dlouho a že Šáhruch byl [[26. leden|26. ledna]] [[1750]] opět dosazen na trůn, čtyřicet dnů po svém pádu. Jeho vliv se nyní omezoval jen na Chorásán, v ostatních částech říše vládli lokální náčelníci, z nichž dva měli dostatečnou autoritu, aby mohli usilovat o významnější postavení v rámci státu – [[Alí Mardán Chán]] z kmene [[Bachtjárové|Bachtjárů]] a [[Karím Chán]] z lúrského kmene [[Zand]].<ref>Nový samozvaný vzdorošáh [[Muhammad Husajn]]
Za Šáhruchova bezmocného přihlížení si tito dva předáci rozdělili v roce [[1751]] vládu nad západním Íránem a následujícího roku dosadili na trůn znovu Ismá‘íla III., který měl jejich panování poskytnout legitimitu. Šáhruch se udržel v Mašhadu jen díky ochraně Ahmada Šáha Durráního a také kvůli jistému respektu, který Karím Chán choval jako někdejší Nádirův velitel k afšárovskému rodu. To ale nic neměnilo na faktu, že Karím Chán se po porážce svého rivala Alího Mardána stal de facto vládcem Persie, i když nikdy nepřijal titul šáha.
{{Biografický pahýl}}
| |||