Bhagavadgíta: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Přidání obrázku Rozhovor Kršny a Ardžuny na bitevním poli Kurukšétra
Řádek 1:
[[Image:GitaUpadeshTirumala.jpg|thumb|right|450px|Rozhovor Kršny a Ardžuny uprostřed bitevních šiků na poli Kurukšétra]]
'''Bhagavadgíta''' (v [[sanskrt]]u: भगवद् गीता, česky „Píseň Vznešeného“) je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih [[Hinduismus|hinduismu]]. Někdy bývá dokonce označována za „[[Bible|Bibli]] hinduismu“, protože ji jako autoritu přijímají všechny hlavní filosofické tradice ([[daršan]]y). Bývá chápána jako samostatná kniha, ale je vlastně součástí rozsáhlého staroindického eposu [[Mahábhárata]] (konkrétně kapitoly 25-42 knihy Bhíšmaparvan). Je rozdělena na 18 zpěvů a dohromady má 700 veršů. Její význam ve vývoji indického myšlení je opravdu veliký.
 
'''Bhagavadgíta''' (v [[sanskrt]]u: भगवद् गीता, českyv české [[Transkripce|transkripci]] Bhagavadgítá a v českém překladu „Píseň Vznešeného“) je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih [[Hinduismus|hinduismu]]. NěkdyJejí býváautoritu dokoncepřijímají označovánavšechny zahlavní [[BibleIndická filosofie|Biblihinduistické filosofické školy]] hinduismu“, protoženazývané ji jako autoritu přijímajítaké všechny hlavní filosofické tradice ([[daršanDaršan|Daršany]]y). Bývá chápána jako samostatná kniha, ale je vlastněJe součástí rozsáhlého staroindického eposu [[Mahábhárata]] (konkrétně kapitoly 25-42 knihy ''Bhíšmaparvan''). Je rozdělena na 18 zpěvů a dohromady má 700 veršů. Její význam ve vývoji indického myšlení je opravdu veliký. Někdy je označována za [[Bible|Bibli]] hinduismu.
 
== Historie textu ==
 
U indických písem není snadné zjistit dobu vzniku a s Bhagavadgítou tomu není jinak. Samotná Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním po domu cca 800 let od 4. století př. n. l. až do 4. stol. n. l. Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena asi vve 2. stol. př. n. l.<ref>Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek), str. 10. B. Knotková-Čapková a kol.: Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova v Praze 2004, str. 119.</ref>. Je ovšem téměř jisté, že vznikala po dobu až několika staletí.
 
Je rozdělena na 18 zpěvů a dohromady má 700 veršů. Podle tradice však je Bhagavadgíta nedílnou součástí Mahábháraty, sepsanéjejíž děj se odehrává před začátkem [[Kali juga|Kali jugy]], v letech 5000 př.n.l.
 
Jak je v [[Indie|Indii]] dobrým zvykem vznikly i k Bhagavadgítě mnohé komentáře. Asi nejznámější pochází od [[Šrí Šankaráčarja|Šrí Šankaráčarji]] (cca 8. stol. n. l.). Jedním z poměrně nových, ale velice populárních komentářů je od [[Šríla Prabhupáda|Šríly Prabhupády]], zakladatele-áčárji [[ISKCON]]u (hnutí Haré Kršna). Shrnuje několik komentářů předchozích mistrů v [[bhakti]]cké tradicí [[Čaitanja Maháprabhu|Šrí Čaitanji]] a kromě nich také áčárji Rámánudži.
Řádek 12 ⟶ 13:
== Obsah ==
 
[[Soubor:Kurukshetra.jpg|thumb|right|Vyobrazení bitvy na poli Kuruů z rukopisu z 18. stol. n.l. (?).]] Zcela na začátek je třeba předeslat, že text Bhagavadgíty je velice různorodý a je možno ho všelijak interpretovat. Jak to vyjádřili J. Filipský a J. Vacek: Bhagavadgíta se „mohla stát stejně tak 'evangeliem nesobecké činnosti' pro [[Gándhí|Mahátmu Gándhího]] jako 'ospravedlněním' zločinu jeho vraha Gódsého, proto posloužila jako návod k činorodému snažení dynamickému Bálu Gangádharu Tilakovi, ale zároveň si ji mohl kontemplativní Šrí Aurobindo vyložit jako výzvu k naprostému 'odevzdání do vůle boží,' proto mohla sloužit jako zdroj insiprace, případně i duchovní útěchy [[Goethe|Goethovi]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovi]], [[Hartmann]]ovi, [[Novikovov]]i a dalším velkým humanistům 18. a 19. století stejně tak jako 'otci atomové bomby' [[Oppenheimer]]ovi ve chvíli, kdy jeho nelidský vynález poprvé dospěl k svému strašlivému využití.“<ref>Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek), str. 8. Viz též Zbavitel, D. & Vacek, J.: Průvodce dějinami staroindické literatury, str. 154-155.</ref>
 
Bhagavadgíta začíná ve chvíli, kdy se Kuruovci a Pánduovci chystají střetnout v obrovské bitvě na poli Kuruů (''Kurukšetra''), což je ústřední téma knihy Bhíšmaparvan. [[Ardžuna]], přední bojovník Pánduovců, najednou zjistí, že v nepřátelské armádě je i mnoho jeho příbuzných. Je naplněn pochybnostmi, jestli má vůbec bojovat a svěřuje se svému vozataji [[Kršna|Kršnovi]] (vtělení boha [[Višnu]]a) - „Ó Kršno, když vidím své vlastní příbuzné, chtivé boje, v bojovém seskupení, údy mi malátní, vysychá mi v ústech, chvěji se po celém těle a vlasy se mi ježí. (…) Nehodí se proto, abychom zabíjeli Drtaráštrovy syny a jejich příbuzné; jak můžeme být šťastni, zahubíme li své blízké o Mádhavo“ (Bhagavadgíta I.28-29, 37).<ref>Př. J. Filipský a J. Vacek</ref> Krišna mu tedy začně předávat duchovní učení, které je hlavní náplní celé Bhagavadgíty.