Kazimír IV. Jagellonský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
bibliografie + kat.
m odkazy
Řádek 35:
| podpis =
}}
'''Kazimír IV. Jagellonský''' ([[30. listopad]]u [[1427]], [[Krakov]] – [[7. červen|7. června]] [[1492]], [[Grodno]]) byl od roku [[1440]] [[Litva|litevským]] velkoknížetem a od roku [[1447]] [[Polsko|polským]] králem. Jeho ženou byla [[Alžběta Habsburská (1436–1505)|Alžběta Habsburská]], tzv. „matka králů“. Čtyři z jejich šesti synů se stali panovníky – vládli v královstvích polském, [[Uhersko|uherském]], českém a v litevském velkoknížectví. Dcera [[Anna Jagellonská (1476–1503)|Anna Jagellonská]] se provdala za pomořanského knížete Bohuslava X..
 
== Polský král ==
[[Soubor:IRP 1466.PNG|vlevo|náhled|266px|Polsko a Litva v roce 1466, pod Kazimírovou vládou]]
Na polský trůn Kazimír nastoupil po smrti svého staršího bratra [[Vladislav III. Varnenčik|Vladislava III. Varnenčika]]. Jako většina jagellonských králů byl úspěšnější v zahraniční než ve vnitřní politice. V roce [[1466]] uzavřel po [[Třináctiletá válka|třináctileté válce]] [[Druhý toruňský mír 1466|druhý toruňský mír]] s [[Řád německých rytířů|Řádem německých rytířů]], jímž získal západní část pruského území ([[Východní Pomoří]], [[Chelmiňsko]], [[Varmie]] včetně města [[Malbork]]u – tzv. Prusy královské).
 
Velmistr řádu, pán zbylého [[Stát Řádu německých rytířů|pruského státu]], byl povinen skládat polskému králi přísahu. O tom, zda šlo o lenní závislost, vedou dodnes historici, především němečtí a polští, spory.
 
== Česká koruna pro Jagellonce ==
Roku [[1465]] vznikla v českém království opozice vůči [[Jiří z Poděbrad|Jiřímu z Poděbrad]] reprezentovaná [[Jednota zelenohorská|Jednotou zelenohorskou]], v níž se spojilo odbojné katolické panstvo. K ozbrojenému odporu se přidala i katolická města. Členové jednoty byli ochotni přijmout za svého panovníka polského krále Kazimíra IV., ale ten odmítl.
 
Roku [[1466]] vyhlásil [[papež]] [[Pavel II.]] proti kacířským Čechám [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]], do jejíhož čela se postavil [[Uhersko|uherský král]] král [[Matyáš Korvín]], kterého si katoličtí páni zvolili roku 1469 za svého krále. Ve chvíli nejvyššího ohrožení se Jiří prozíravě vzdal dynastických nároků svých synů a nabídl českou korunu [[Jagellonci|Jagelloncům]].
 
Necelých pět týdnů po olomoucké volbě [[Český zemský sněm|český sněm]] odmítl Matyáše jako svého panovníka a uznal nástupcem Jiřího z Poděbrad Kazimírova nejstaršího syna [[Vladislav Jagellonský|Vladislava]]. Ten ovšem musel nadále s Matyášem bojovat, a tak měly české země až do roku 1490 krále dva, což bylo uznáno olomouckým mírem v roce 1479. V bojích s uherským králem se angažoval také Kazimír IV. Jeho prostředky však byly po třináctileté válce omezené a další mohl získat pouze se souhlasem polského sejmu.
Řádek 53:
Zároveň se polský král angažoval v Uhrách, kde vznikla roku 1471 opozice proti králi Matyášovi. Do Uher poslal menší vojenský oddíl se svým druhorozeným synem, tehdy třináctiletým Kazimírem. Šlo však pouze o epizodu, polští vojáci byli poraženi na Slovensku.
 
Po smrti [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]] roku 1490 podporoval Kazimír a jeho manželka Alžběta na uherský trůn dalšího ze svých synů [[Jan I. Olbracht|Jana Olbrachta]]. Podle jejich plánů se měli čtyři z jejich synů stát suverénními vládci: vedle českého krále Vladislava se měl [[Jan I. Olbracht|Jan Olbracht]] stát [[Uherský král|králem v Uhrách]], [[Alexandr I. Jagellonský|Alexandr]] a Zikmund (později [[Zikmund I. Starý]]) se měli podělit o vládu v Polsku a Litvě, Kazimír již nežil a Frederyk byl určen pro církevní dráhu. Navzdory jejich přání se v Uhrách prosadil nejstarší Vladislav a se svým bratrem se dokonce střetl vojensky.
 
Po celou dobu Kazimírovy vlády panovalo napětí na východní hranici polsko-litevského soustátí, za níž se upevňovalo a rozšiřovalo [[Moskevské velkoknížectví|Veliké knížectví moskevské]]. Roku 1486 přerostlo toto nepřátelství v otevřenou válku, jejíhož konce se již Kazimír IV. nedožil.