Růžena Vacková: Porovnání verzí

V letech [[1943]]-[[1945]] byla vězněna nacisty. Po válce se zapojila do činnosti [[katolické kroužky|katolických kroužků]], inspirovaných chorvatským jezuitou [[Tomislav Kolakovič|Tomislavem Kolakovičem]]. Spolupracovala s [[Oto Mádr|Otou Mádrem]], [[Josef Zvěřina|Josefem Zvěřinou]] a dalšími. V únoru 1948 šla jako jediná z učitelů [[Karlova univerzita|Karlovy univerzity]] ve [[studentský pochod na Hrad|studentském pochodu na Hrad]] a vysloužila si tím nenávist komunistů. Při zasedání prvního poúnorového [[akční výbor|akčního výboru]] na půdě Filosofické fakulty se opět jako jediná z přítomných ohradila proti vylučování studentů, předtím se zúčastnivších pochodu. Když jí univerzita na začátku 50. let zakázala přednášet, pokračovala ve své činnosti dál. Byla zatčena v roce [[1951]] a v červnu [[1952]] odsouzena v [[proces Mádr a spol.|procesu Mádr a spol.]] za vyzvědačství a velezradu na 22 let do vězení. [[Státní soud|Státnímu soudu]] v Brně předsedal JUDr. [[Judr.Jaroslav Novák]], jako hlavní žalobce vystoupil [[JudrJUDr. [[Karel Čížek]]. Proces byl veřejný a konal se za přítomnosti zhruba patnácti set diváků.

Rehabilitace dosáhla v roce [[1969]], o dva roky později však byla rehabilitace zrušena. Později byla signatářkou [[Charta 77|Charty 77]]. V normalizační době organizovala bytové semináře hlavně pro mladé lidi a přednášela na nich o duchovním životě a dějinách umění. Zemřela v roce 1982.