Theofilos z Antiochie: Porovnání verzí

Theofilos není přítelem řeckého vzdělání. Apologeta je to velmi schopný a vzdělaný. Přísnější obránce církve už je snad jen Tatianos (žák Justina Martyra). Argumentuje jako zkušený řecký filosof. Ve své první knize vyznává přede vším odkázanost člověka na zjevení, jen tak lze dosáhnout poznání Boha. Nabádá k řádnému životu a káže o duchovní slepotě nespravedlivých. Druhá kniha je nesena tématem vyučujícím o Boží podstatě, o teologii Logu, používaje filónský způsob nazírání, Logos v Bohu a Logos, jako Boží projev. Je nejstarším církevním autorem, který užívá slova Trias v souvislosti s Nejsvětější Trojicí. Tu vykládá jako Boha, Logos a Moudrost. Druhá kniha se tak chápe obsahu zjevení a zabývá se jím podrobně. Dává vyniknout biblickému pojetí Stvoření v protikladu k řecké mytologii. Třetí kniha popisuje Písmo svaté jako prostředek zjevení, který svou starobylostí překonává všechna zjevení a mýty. Zahrnuje do této knihy rozsáhlý výpočet trvání světa a stanovuje tak trvání světa na 6000 let. Vypočítává i datum narození Krista na 5500 let. Vedle toho je obsahem knihy také plno argumentů obhajující řádnost křesťanského života. Hájí zde křesťany z nařčení, kteří se měli údajně oddávat nemravnostem.<br /><br />

'''Proti Hermogenovu bludu'''<br />

Co ještě dodat? Eusebius zmiňuje Theofila v souvislosti s katechetickou literaturou a také jako autora spisů kritizujících Markiona. Jeroným zpochybňuje Theofilovo autorství této knihy a poukazuje na stylistickou rozdílnost textu oproti jiným Theofilovým spisům, jako jsou komentáře k evangeliím a ke knize Přísloví. Tento komentář byl určen k sepsání harmonie evangelií (tzv. Diatessarón), což je další dílo, které Theofilos vytvořil a které se těšilo zvláštní pozornosti i u dalších syrských apologetů, jako je například Tatianus.