Z [[Hundovo pravidlo|Hundova pravidla]] vyplývá, že se orbitaly stejné energetické hladiny, jsouce obsazeny vždy po jednom [[elektron]]u, dále doplňují druhým s opačným [[spin]]em, na což je potřeba určité [[energie]], nazývající se energií párování. V důsledku energetického rozštěpení d-orbitalů na e<sub>g</sub> a t<sub>2g</sub> orbitaly, což už bylo vysvětleno výše, vyvstanou dvě možnosti, jak tyto orbitaly zaplňovat. Označíme-li si [[energie|energii]] párování jako P a [[síla ligandovéhokrystalového pole|sílu ligandovéhokrystalového pole]] jako Δ, pak platí, že je-li P<Δ, jedná se o LS komplex (nízkospinový) a pokud je P>Δ, půjde naopak o HS komplex (vysokospinový). V případě LS komplexu se přednosně zaplní orbitaly na nižší energetické hladině po dvou [[elektron]]ech a teprve další elektrony obsadí energeticky méně výhodné d-[[orbital]]y. Jedná-li se naopak o HS komplex, obsadí se nejprve všechny d-orbitaly po jednom [[elektron]]u a teprve u dalších dojde k párování. Nízkospinové a vysokospinové komplexy se liší svými magnetickými vlastnostmi. Nízkospinové komplexy jsou většinou [[diamagnetikum|diamagnetika]] a vysokospinové jsou [[paramagnetikum|paramagnetika]], což způsobuje větší pravděpodobnost výskytu nepárových [[elektron]]ů. Rozdíl energie, kterou by měly elektrony v rovnocenných d-orbitalech a kterou skutečně mají, se rovná [[stabilizační energie krystalového pole|stabilizační energii krystalového pole]] (LFSE).
