Nová stránka: '''Čínský císař'''. V raně historické Číně nesli vládci titul ''wang'' (王), ''„král“''. Prvním císařem se prohlásil král [[Čchin Š'-chuang-ti...
'''Čínský císař'''. V raně historické [[Čína|Číně]] nesli vládci titul ''wang'' (王), ''„král“''. Prvním císařem se prohlásil král [[Čchin Š'-chuang-ti|Čeng]], vládce státu [[Stát Čchin|Čchin]], poté, co si roku [[221 př. n. l.]] podrobil poslední z ostatních čínských království. Nově přitom vytvořil titul ''chuang-ti'' (皇帝), znamenající zhruba ''„svrchovaný panovník“,'' který v evropských jazycích překládáme jako ''„císař“''. Použil přitom znaky, kteými byli předtím označováni výhradně bájní vládci z dávných dob, takzvaní 三皇五帝 ''(san-chuang wu-ti) – tři Vznešení a pět Vladařů''. Titul ''chuang-ti'' (běžně se užívalo i zkrácené jednoznakové podoby ''chuang'', nebo ''ti'') pak nesli vládci Číny po následujících 22 století až do zrušení císařství a ustavení Čínské republiky roku [[1912]]. Na císařském trůně se v Číně vystřídalo mnoho [[Dynastie čínské historie|dynastií]], neboť pro Číňany byla císařská moc odvozena od [[Mandát nebes|mandátu Nebes]], který mohl být nehodnému vládci odejmut. Podle tradiční čínské představy byl císař, zvaný též ''tchien-c''' (天子) ''„syn Nebes“'' [[suverén]]em nad celým světem (tchien-sia 天下 ''„[[Podnebesí]]m“'') a ostatní panovníci jsou pouze jeho [[vazal]]y. Toto pojetí (uplatňované i v diplomatických vztazích s evropskými zeměmi) bylo opuštěno teprve po takzvané [[První opiová válka|První opiové válce]] ve 40. letech [[19. století]].
