Tančík vz. 33: Porovnání verzí

V 30. letech se rozhodla československá armáda zavést do své výzbroje tančík. Britský [[Carden-Loyd Mk.VI.|Carden-Loyd Tankette Mk. VI]], zakoupený v počtu tří kusů, ani jeho česká licence ''Praga-Carden-Loyd'', vyrobená v počtu čtyř kusů (jeden z nich byl firemní) jejím požadavkům nevyhovovaly. Proto oddělení obrněných vozidel [[Praga|Pragy]] pod vedením ing. [[Alexej Surin|Alexeje Surina]] provedlarovedla konstrukční přestavby s využitím domácích komponentů. Tento tančík byl označován jako P-I. V letech 1931–1932 byl tančík intenzivně zkoušen a dále upravován (zesílené pancéřování - ovšem i přes zesílení pancéřování se při zkouškách odolnosti sériových strojů několikrát stalo, že pancéřováním prošel průbojný náboj z pušky. Pancéřová ochrana byla i tak slabá). Všechny tři přestavěné kusy byly milovickým plukem útočné vozby převzaty 17. října 1933. V témže roce se československá armáda rozhodla přijmout P-I do výzbroje jako '''tančík vzor 33 (Tč vz. 33)''' a objednala si sérii 70 kusů. Stalo se tak i přes protesty některých vojáků, například velitele praporu útočné vozby Pavlíka, který tančíky odmítal jako směšně vyzbrojené a obrněné vozidlo, navíc téměř slepé.