Obklíčení: Porovnání verzí

Klasické případy dovedného využití terénních specifik pro obklíčení nepřítele může představovat [[bitva u Mantzikertu]], při níž vojsko císaře [[Roman IV. Diogenes|Romana IV. Diogena]] slepě nakráčelo do pasti připravené tureckým náčelníkem [[Arp AslanAlp-Arslan]]em. Uzavřené v [[průsmyk]]u pak bylo rozdrceno. Ve strategickém rozměru lze za perfektní případ „obklíčení terénem“ považovat první fázi [[bitva o Francii|bitvy o Francii]], v níž německá vojska využila vysunutí elitních britsko-francouzských formací do [[Belgie]] a [[Nizozemsko|Nizozemska]] a úderem přes [[Ardenny|Ardeny]] je odsekla od zbytku ostatních francouzských jednotek. Úspěch však nebyl v tomto případě úplný, neboť Britové mohli díky své námořní převaze evakuovat podstatnou část vojáků do [[Anglie]]. Další podobný případ představují finské akce na severním břehu [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]] v prosinci [[1939]], kde síly chránící severní pobřeží ustoupily, zatímco další jednotky hlouběji ve vnitrozemí své pozice udržely a následně výpadem k jihu daleko postoupivší rudoarmějce odřízly.