Albatros D.III: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Historie: čj, odkazy
Řádek 29:
Konfigurace ''jedenapůlplošníku'' nabízela lepší stoupání, manévrovatelnost a výhled směrem dolů. Letoun byl považován za příjemně ovladatelný, ale nebyl bezpečný při střemhlavém letu. Nová konfigurace přinesla několik problémů s vibracemi a pevnostní problémy s dolním křídlem - stejný problém jako u Nieuportů. Spodní křídlo, jak ukázaly statické testy, bylo sice dimenzováno na větší zatížení, ale problémy způsobovala příliš dozadu posunutá poloha hlavního nosníku, což mělo za důsledek překroucení křídla za letu. D.III kvůli tomu nesměl podnikat příliš strmé nebo dlouhé střemhlavé lety, což byla při [[Manévrový vzdušný souboj|vzdušných soubojích]] stíhačů samozřejmě nevýhoda. Navzdory snahám o vyřešení tohoto nedostatku problémy přetrvávaly a pouze částečně se je podařilo odstranit teprve s příchodem nového typu [[Albatros D.V]]a.
 
V lednu [[1917]] si problémyproblém se zhroucením spodního křídla zažil také užil [[Manfred von Richthofen]]. I když se mu podařilo bezpečně přistát, přestal raději D.III používat a začal létat s letounem [[Halberstadt D.II]].
 
V únoru roku 1917 začala licenční sériová stavba u Oeffagu série 53.2 s motorem Daimler o výkonu 136 kW (53.20 až 53.64). Výroba brzy přešla na Albatros D.III(Oef) série 153 s 147 kW Daimlerem, od jehož 112. vyrobeného kusu typ dostal zaoblenou příď bez vrtulového kužele. (série 153.01 až 153.61, 153.62 až 153.111, 153.112 až 153. 211 a 153.212 až 153.281). 18. května 1918 Oeffag obdržel objednávku na dalších 230 kusů D.III(Oef) série 253 s ještě silnějším [[řadový motor|řadovým]], vodou chlazeným šestiválcem Daimler o výkonu 165 kW (253.01 až 253.230 a nakonec 253.231 až 253.330). Výzbroj sestávala ze dvou synchronizovaných kulometů Schwarzlose M.7/12 ráže 8 mm na trupu před pilotem.
V polovině června 1918 dostaly nový typ série 253 stíhací letecké roty Flik 61J a 63J. V červenci již operoval u sedmi stíhacích rot. K 1. srpnu 1918 bylo na frontách celkem 66 strojů u Fliků 3J, 41J, 42J, 51J, 55J, 56J, 61J a 63J. Výroba série 253 pokračovala u Oeffagu do prosince 1918.
 
Mateřská továrna Albatros celkem vyrobila přibližně 500 strojů D.III a filiálka OAW asi 840. Poté se výroba přeorientovala na nový typ D.V. Své hvězdné časy zažil D.III během listopadu 1917, kdy bylo těchto strojů na [[Západní fronta (první světová válka)|západní frontě]] nasazeno celkem 446. Letoun se s ukončením výroby nevytratil ze vzdušných bojů první světové války, používal se až do uzavření [[Příměří z Compiègne|příměří]] - na konci srpna [[1918 v letectví|1918]] bylo ve službě na západní fontě evidováno ještě 54 letounů.
 
38 kusů D.III(Oef) používalo nově utvořené [[polské letectvo]].
 
Jeden Albatros D.III(Oef) 253.114 byl od roku 1921 používán [[Švýcarské vzdušné síly|švýcarským letectvem]]. 21. listopadu 1918 s tímto strojem desertoval polní pilot šikovatel Bela Mayer z jednotky Flik 3J a přistál ve Švýcarsku u Schlieren. Stroj původně určený pro [[Československé letectvo|Letecký sbor]] v ČSR byl švýcarské straně přenechán jako náhrada za jeho uložení.
 
== Albatros D.III v Československu ==