Blümegenové: Porovnání verzí

Nejstarším z Heřmanových synů byl [[Jindřich Kajetán z Blümegenu|Jindřich Kajetán Pavel]] (1715–1788), který se od mládí uplatňoval ve státní správě na Moravě, kde byl nakonec [[Moravský zemský hejtman|zemským hejtmanem]] (1753–1760). Poté přešel do Vídně a v letech 1771–1782 zastával funkci [[Nejvyšší kancléř|nejvyšší kancléř]]. Po nástupu [[Josef II.|Josefa II.]] jeho vliv poklesl a nakonec byl v nemilosti odvolán.<ref>KONEČNÝ, Michal, CERMAN, Ivo: ''Tváře osvícvenství''; [[Národní památkový ústav]] [[Kroměříž]], 2021 (''kapitola Jindřich Kajetán z Blümegenu''); s. 94–97 ISBN 978-80-907400-8-2</ref> Po otci zdědil panství Letovice, kde podporoval rozvoj textilního průmyslu a také zde založil [[Klášter milosrdných bratří (Letovice)|klášter]]. Plátenická manufaktura v Letovicích patřila do konce 18. století k největším podnikům tohoto typu na Moravě.<ref>Kolektiv: ''Letovice''; [[Letovice]], 2010; s. 6</ref><ref>[[Milan Myška|MYŠKA, Milan]]: ''Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska''; [[Ostravská univerzita]], 2003; s. 48–49 ISBN 80-7042-612-8</ref> Textilnímu podnikání se věnoval i na dolnorakouském panství [[Altkettenhof (zámek)|Kettenhof]], které koupil v roce 1754 a později zde nechal postavit zámek. Ze svých majetků (Letovice, Kettenhof) zřídil v roce 1775 [[Svěřenství|fideikomis]]. V [[Brno|Brně]] byl jeho sídlem již od roku 1738 [[dům pánů z Lipé]],<ref>[[Dům pánů z Lipé]] na webu ''Encyklopedie města Brna ''[https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=3 dostupné online]</ref> poblíž Brna také dočasně jako moravský zemský hejtman užíval nově postavený [[Šlapanice (zámek)|zámek ve Šlapanicích]]. V roce 1759 byl povýšen do hraběcího stavu pro České království. I když v té době patřil již k významným osobnostem, k žádosti o povýšení do hraběcího stavu musel doložit původ svého rodu, který byl z pohledu dvorské kanceláře mizivý, Jindřich Kajetán mimo jiné uváděl v žádosti rodinu své matky, která patřila k říšské šlechtě.<ref>BRŇOVJÁK, Jiří: ''Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780''; [[Filozofická fakulta Ostravské univerzity]], Ostrava, 2003; s. 247–249 ISBN 978-80-7464-461-0</ref> Hraběcí titul byl v roce 1769 povtrzen i pro jeho mladší bratry s nárokem na oslovení ''Hoch- und Wohlgeboren''. manželství s Marií Annou [[Chorinští z Ledské|Chorinskou z Ledské]] (1716–1781) měl devět dětí, z nichž se jako nejmladší narodil jediný syn František Jindřich Kajetán (1756–1806). Byl [[Císařský komorník|císařským komořím]], dolnorakouským vládním radou, vlastnil fideikomisní panství Letovice-Kettenhof, ale zemřel bez potomstva. Po jeho smrti přešel tento majetek na bratrance Petra.

[[FileSoubor:Zamek_Vizovice_01.jpg|náhled|vlevo|[[Vizovice (zámek)|Zámek Vizovice]], sídlo rodu v 18. a 19. století]]

Třetí Heřmanův syn [[Jan Kryštof z Blümegenu|Jan Kryštof Jindřich]] (1722–1802) se po vzoru nejstaršího bratra uplatnil ve státní správě na Moravě a nakonec byl také moravským zemským hejtmanem (1773-1782). Spolu s bratrem musel opustit mocenské pozice po nástupu Josefa II. Jeho majetkem byl nejprve statek [[Mitrov (Strážek)|Mitrov]] na [[Kraj Vysočina|Vysočině]], který koupil v roce 1746, ale o deset let později jej prodal. Pobýval potom často na zámku Vizovice, jehož správu zajišťoval pro staršího bratra Heřmana Hanibala. V Brně sídlil v domě pánů z Lipé. Byl třikrát ženatý, potomstvo měl ale jen z prvního manželství s Marií Aloisií [[Herbersteinové|Herbersteinovou]] (1731–1767). Jeho druhou manželkou byla vlastní neteř Marie Antonie z Blümegenu (1742–1785), ovdovělá [[Libštejnští z Kolovrat|Libštejnská z Kolovrat]]. Z pozůstalosti po jejím předchozím manželovi Rudolfovi Libštejnském z Kolovrat koupil Jan Kryštof panství [[Dolní Adršpach]] ve východních Čechách<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 91</ref> a [[Biskupice (okres Svitavy)|Biskupice]] na jižní Moravě.<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 24</ref> Tento majetek pak zdědil syn František Josef (1750–1794) a po něm mladší Petr Alcantara (1754–1813).

Původním erbovním znamením Blümegenů byly tři červené růže ve stříbrném poli. Při povýšení rodu do panského a hraběcího stavu dostal erb složitější podobu se čtyřmi poli a srdečním štítkem. Původní červené růže se objevily ve druhém a třetím poli, zatímco do prvního a čtvrtého pole červené barvy se dostal zlatý kráčející korunovaný lev. V srdečním zlatém štítku je zelená větvička s pěti vyrůstajícími modrými květy. V této podobě je erb Blümegenů k vidění na několika památkách ve Vizovicích, Letovicích nebo Biskupicích.<ref>TOMÁŠKOVÁ, Adéla: ''Šlechtické znaky na kulturních památkách v okresu Blansko'' (bakalářská práce); [[Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové]], Hradec Králové, 2017; s. 51–52 [https://theses.cz/id/ke77gw/22994847 dostupné online]</ref>

* [[Dolní Adršpach]] (1774–1813)

[[Kategorie:Blümegenové| ]]