Kanonizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Kánon - změna odkazu/ů na Seznam světců a mučedníků katolické církve; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 1:
{{Neověřeno}}
{{Různé významy}}
[[Soubor:Kostel svVaclava-Smichov-detail1.jpg|náhled|Český šlechtic blahoslavený [[Hroznata|Hroznata z Ovence]], jehož kanonizační proces je v průběhu]]
'''Kanonizace''' neboli '''svatořečení''' je v [[křesťanství]] proces prohlášení určitého člověka za [[
== Historie ==
Řádek 9:
Dřívější uctívání [[Pohanství|pohanských]] bohů splynulo s některým [[kult]]em světce. Nejnápadnějším příkladem je [[Brigita Irská|svatá Brigita]] a keltská bohyně [[Brigid]]. Lidem zůstala známá postava, ale jejich mysl se od její všemocnosti začala upírat k tomu, že svatá měla svoji moc od [[Kristus|Krista]].
Způsobem ekvivalentním dnešní kanonizaci byla až do [[10. století]] [[elevace (náboženství)|elevace]] a [[translace (náboženství)|translace]] [[
[[Relikvie|Ostatky]] mohly být od vrcholného [[středověk]]u i rozděleny a uloženy na větším počtu míst, což byl nástroj [[církev]]ní politiky, kterým bylo možno rozšířit kult světce na další území a ovlivnit proud [[
Prvním svatým kanonizovaným [[papež]]em, byl [[Svatý Ulrich|sv. Ulrich]], [[Augsburg|augsburský]] biskup, jenž zemřel roku [[973]] a jehož [[Jan XV.]] kanonizoval roku [[993]]. O dvě staletí později [[papež]]ové začali vyhrazovat právo kanonizace [[Svatý stolec|Svatému stolci]] ([[Alexandr III. (papež)|Alexandr III.]]) a tato praxe se stala součástí církevního práva za [[Řehoř IX.|Řehoře IX.]] ([[1227]]–[[1241]]).
Řádek 17:
Kanonizace je dnes považována za neomylný úkon papeže a jako takový má mezi katolickými věřícími velkou autoritu. V průběhu dějin proto došlo k formalizaci a byrokratizaci celého procesu do několika etap, které se zabývají životem zkoumaného člověka.
Papež [[Sixtus V.]] ([[1585]]–[[1590]]) pověřil povinností vést [[
=== Kanonizační proces podle kodexu 1917 ===
Řádek 30:
# definitivní soud.
V 60. letech 20. století papež [[Pavel VI.]] zjednodušil tento proces a převedl jej pod Kongregaci pro svatořečení, kterou zvlášť zřídil. Diecézní zkoumání se provádí ve spolupráci s [[Vatikán]]em, a proto odpadá jeho zdvojení. Celé zkoumání shromažďuje všechen materiál, který se váže k pověsti či dílu dané osoby. Biskup ustanovuje [[postulátor]]a (tj. osobu, která představuje celou kauzu a stará se o ni) a také promotora víry, jemuž se běžněji říká „[[Advocatus diaboli|ďáblův advokát]]“. Samotná kanonizace je ukončena slavnostním prohlášením za svatého papežem.
Pro ukončení kanonizačního procesu je zapotřebí alespoň dvou autentických [[zázrak]]ů, které se udály na přímluvu po beatifikaci daného člověka.
Řádek 49:
Aby mohl být blahoslavený prohlášen za svatého, je potřeba ještě jednoho zázraku. Prohlášení o svatosti dané osoby je považováno za neomylné, prohlášení o blahoslaveném či ctihodném nikoli. Svatý pak může být předmětem veřejné úcty po celém světě, nikoli pouze v místní diecézi, a dostává také datum v církevním kalendáři platném pro celou církev.
Od reformy kanonického práva došlo k masivnímu prohlašovaní za svaté.<ref>http://www.cathud.com/LE_TOCSIN/NEWSLETTERS/2014-04.html
== Kanonizace v pravoslaví ==
Řádek 62:
=== Související články ===
* [[Seznam světců a mučedníků katolické církve]]
* [[
* [[Blahoslavený]]
* [[Ctihodný]]
| |||